Donát umírá by Nihlus (Viking)
Už jsme se chystali jít spát, když tu někdo zabušil na dveře. Tabini se hned horlivě hnal ke dveřím. O to větší bylo jeho rozladění, když za dveřmi byl Zlopádlo. Ten se nenechal odradit jeho kyselým ksichtem a hnal se dovnitř za mnou. Své peníze si opravdu zasloužil, jelikož mi Donáta naservíroval jak na zlatém podnose. Kolem půlnoci musíme má sraz na hřbitově s žoldáky z Modrého Slunce. Hned vyrážíme.
Doražíme ke hřbitovu. Ejda opatně obhlíží situaci. Donát čeká v jednom domku, kde se připravují mrtví na pohřbení. Domek má velké dvěře a pak dvoje díry kudy se dá vlézt dovnitř. Tabini a Ejda obsazují tyto únikové východy a já a Cedrik pomalu kráčíme dovnitř. Uvnitř je Donát a sám. Chvíli na sebe koukáme a pak mu vše vyjasňuji. Kouká na mě a snaží se vykroutit, ale pod tíhou důkazů nemá šanci. Donát přede mnou pomalu ustupuje ke zdi a já se k němu blížím pomalým krokem. Už už se chystám ho rozmáznout, když tu náhle do domku vtrhnou Modrá Slunce. Chvíli to vypadá na boj. Modrá Slunce jdou Donáta zabít stejně jako my. Hádáme se kdo ho tedy sejme, ale Modrá Slunce (které zastupuje Dragornborn s velkým hafanem, dva eladriné a pak dva další lidé. Mají tedy převahu a pozice hodlají využít. Za žádnou cenu nám nechtějí Donáta vydat, chtějí ho zabít sami. To mi ani tak nevadí, ale smrt musím vidět. Musím si být jist, že to tady a dnes skončí. Situace se vyhrocuje a Ejda mě nakonec odtáhne z domku. Čekám u dveří a Ejda s Tabinim pozorují u děr zda někdo neutíká. Stojím se Cedrikem u dveří. Nejdřív slyšíme jakoby zvuky zápasu a pak nic. Pak se rozletí dveře a Modrá Slunce na mě útočí! Tabini mi hlásí, že Donát utíká. Ten had je uplatil!!! Jsem opravdu rozhvěván a tak Paní vyslyší i mé nejvroucnější modlitby. Po chvilce je konec, ale není čas se otálet. Cedrik si vzpomíná na jednu hospodu, kam Donát určitě míří. Pak nás i vede nejkratší cestou do města. Chvíli běžíme, chvíli jdeme. Už jsme v zástavbě, když všechny zastavuji. Tady se budem hrozně motat, pojďme stokami budeme tam rychleji, už totiž vím kde to je. Všichni souhlasí a zahučíme do prvního kanálu. Sotva jsem všichni dole zaslechneme slabé volání o pomoc. Bohužel to není z dobrého směru pro nás. Ale což jednou bojujeme proti silám zla a Cedrik se tam stejně už hrne. Dorážíme ke třem místnostem, kde sbíhají jednotlivé proudy sraček (doslova) a vidíme sliz v kterém mizí lidská ruka. Tabini a Ejda hned vyrážejí na sliz, ale v tom z boku vybíhá hrozný kostlivec. To je něco pro Cedrika. Hned se něho vrhá. Já se snažím pomoci, ale jak vidím pomoci potřebuje Ejda, kterou tam sliz spolkl. Jdu tedy na pomoc jí. Vypadá to s ní blbě. A tak strkám do té hromady slizu ruku (nedbaje popáleni od jeho kyseliny) a snažím se tam Ejdu najít. To se mi daří a vytáhnu jí. Mezitím padl i kostlivec a tak se k nám přidal Cedrik. Sliz už je dost vyřízený, ale ještě se vzchopil a stáhnul opět Ejdu a i málem mě, ale Cedrik skočil přede mě a skončil ve slizu on. Sliz pak začal odtékat pryč. Skáči vpřed a vší silou ho zasahuji. Daří se mi to. Sliz se rozpadl a vypadl z něj Ejda Cedrik a jeden další člověk. Moc nám děkuje za záchranu. Za to ho máme kdykoli navštívit v hostinci (jméno nebudu uvádět kvůli Carterovým špiónům). Ono totiž ta hospoda je známá jako centrum proti carterovců. Díky ti Paní, že jsi vedla naše kroky sem, ale teď již opět za Donátem.
Cestou si vzpomínám, že jsem tuhle četl, že by měl být do hospody kam míříme (U provazu a pout) přímý přístup ze stok. A byl tam i popis, takže se tam dostaneme nepozorovaně. To se také děje a my jsme vlezli do jedné z podzemních místností tohoto hostince. No ono to podzemí jsou vlastně mučící kobky. Ejda nás maskuje hadry, které jsou všude okolo a my vyrážíme hledat Donáta. Je to hotové bludiště, ale cestou jsem dostal pár střípků budoucnosti a tak vím kudy nechodit. Nakonec vlézáme do jedné obrovské místnosti.
V jejím středu je jezírko, které tuším na co slouží. Ve předu je velký oltář, který je zasvěcen peklu a vlevo je obrovská socha pekelného démona. Jakási sukuba je u jezírka. U něj také stojí čtyři otroci se čtyřmi otrokáři. V zadu v rohu se krčí Donát. Zřejmě se upsal peklu, aby ho ochránili démoni. Sukuba kývne a otroci jsou naráz podříznuti. krev teče do jezírka, které se začíná plnit. Sukuba vyvolává pekelné démony. Po skončení rituálu se z krve vynořili čtyři démoni. Dva pekelníci a dva štíhlouni s řetezi. V tom vcházíme do místnosti. Snažíme se sukubě vemluvit, že pokud Donát prodal duši peklu je v jejím nejlepší zájmu se chvíli dívat jinam a my ho v klidu vyřídíme. To se sukubě líbí, ale v tom Donát hystericky ječí. Musíte splnit můj příkaz, napadněte je, nesmí mě dostat. Sukuba pokrčí rameny a démoni se na nás vrhají. Sukubu se, ale usměje a řekně démoni jsou vyvoláni, příkaz jsi jim dal a teď si tě vezme peklo. V tom ožila velká socha pekelného démona a začala Donáta pronásledovat. Boj byl lítý a nakonec nám došlo, že démoni nejdou ani moc po našem krku, ale jde jim hlavně dostat Donáta co nejdříve do pekla. Tak jsme si vzájemně pomohli až pekelný démon Donáta zašlápl a propadl se s ním do pekla. V tu chvíli, ale démoni se pokusili nás vzít sebou posledním výpadem. naštěstí jsme to ustáli a tak démoni zmizeli a díra do pekla se zavřela. Na nic jsme nečekali a zdrhali jsme zpátky do stok co to šlo. Na tuhle noc do smrti nezapomenu. Děkuji ti Paní, že jsem jí přežil a Donát dostal co si zasloužil...
2025 ©