Soumrak bohů, 3. sezení

Druhé sezení jsme z hlediska nějakých poznámek vynechali, ale o to lepší je to dnes - každý, kdo se hraní zúčastnil napsal kousek...a tady je finální shrnutí očima každé z postav:

Malec (KW)

S Benem jsem se rozloučil na návsi jedné z vesnic v Harkenwoldu. Do Riveroadu zbývalo několik dní. Po dvou dnech cesty jsem se utábořil v lese. O několik desítek metrů si menší karavana balila věci do povozů a chystala se na odjezd., jen čtveřice dobrodruhů – hobit, půlelf, shardmind a zimní eladrin. V poklidu tam debatovali a eladrin míchal připravovaný pokrm. Vůně jídla se linula po lese. Už jsem si říkal, kdypak je navštíví smečka vlků. Ve chvilce nepozornosti eladrin opaatrně do jídla přihodil několik nadrcených lístečků. Jakmile byla polévka hotová, nalil ji ostatním do misek. Evidentně věděl, co dělá. Každému dal takovou porci, aby na něho nezbylo. Všichni polévku  do dna vypili. V tom okamžiku se jeden po druhém poroučeli k zemi. Eladrin si opatrně odebral své věci, posadil se pod strom a svoji mysl uvedl do transu. Po odpočinku vstal, usmál se na jednoho po druhém a všemi možnými prostředky se odteleportoval na etapy.

V tu dobu přišla má chvíle. Došel jsem si pro věci a uložil se k těm třem a hlídkoval až do rána. Mezi prvními se probudila hobitka. Představila se jako Eida. Po krátkém vysvětlení, kdo jsem a i představení se, se vzbudil shardmind Tabini. I ten si poslechl moji pouť. „Šťouchni do ní.“ Řekla Eida a rukou ukázala na půlelfku Valandru.

Po společném představení jsme jim pověděl, že mířím do Riveroadu za Ravenem Greybeardem. Byli sice zvídaví, ale mé osobní záležitosti jen tak někomu sdělovat nehodlám. Můj bystrý smysl zaregistroval přítomnost nějaké chlupaté šelmy. Přihmouřil jsem oči a podíval se  směrem, odkud přicházel puch. Nečekal jsem ani okamžik a jako střela jsem se vydal na zteč. Zjevilo se tu šest vlků, ale během okamžiku jsme je smetli z povrchu zemského. Pak mě seznámili ze situací, ve které se zrovna nachází, a tak se naše cesty spojili.

Tabini nás zavedl na místo, kde naposledy byl Raven Greybeard spatřen. Stopy jsme našli celkem snadno a sledovat je též bylo jednoduché. Někoho by napadlo, že Raven úmyslně stopy zanechává, ale po hodině cesty jen Tabiny dokázal držet krok s Ravenem. S Val jsme se zarazil a podívali na sebe. V nedalekém křoví se povaloval alkoholem smrdutý goblin. Po hlavě jsme po něm skočil a v mé obrovské ruce třímal jeho krk. Odtáhl jsem ho k ostatním, kde jsme jej vyslechli. Slíbil jsem mu, že pokud nám bude prospěšný a svými informacemi nám pomůže zachránit otroky, které odvedli, dostane pouze nakládačku. Val kreslila dle goblinova popisu mapku tábora. Eida přišla s návrhem, že by se převlékla do jeho šatů, namaskovala se, svázala Valandru s tím, že ji odvede do tábora goblinů, vysvobodí vězně, a pokud by se cokoli pokazilo, tak já s Tabinim bezprostředně zasáhneme. Tak jsem i udělali. Vše probíhalo podle plánu až do té doby, kdy jeden z goblinů promluvil rodným jazykem. Oba goblini vytasili zbraně, a že se s chutí pustí do obou dívek. To byl jasný signál k tomu, abychom s Tabinim zasáhli. Shardmind se rozhodl tábor obejít, kdežto jako vždy jsem to vzal přímou čarou k prvnímu nepříteli. Oba gobliny jsme smetli jako prach z podlahy. Tabini se rozhodl posledního goblina ušetřit pro výslech. Prozradil nám, že Raven má namířeno do pasti, do které jej nalákal ten stopař z lesa. Nechali jsme verdikt o dalším bytí jednoho z otroků. Vzal meč a několikrát jej vnořil do goblina. Jediná žena mezi otroky se představila jako Wella, a že nám může být nápomocna. Poslední z otroků zemřel na následky věznění.

Vydali jsme se sprintem k rybníku Smrti. Po cestě jsme nabrali goblina, abychom z něj dostali další informace. Pod pohrůžkou smrti jsme z něj vytáhli, co se dalo, ale to, co udělal je neodpustitelné, tak se mu dostalo rychlé smrti. Svým kladivem jsem mu rozdrtil hlavu. Po té nás čekal spěch k rybníku. Všude byla spousta stop žabích lidí. Shardmind Tabini přišel s dobrým nápadem, jak rychle najít Ravena. Trojice Val, Eida a Tabini půjdou po jedné straně břehu a já s Wellou po druhé. Eidě se to moc nezamlouvalo, ale mě i Wellu neznali tak dlouho, tudíž to byla dobrá kombinace na průzkum.

Setkali jsme se na hrázi, odkud byla vidět chatrč, ke které vedla bahnitá cesta. Dlouho jsme nevěděli, jak dál, až jsem se obětoval jako návnada. Valandra svojí znalostí jazyka Primordialu domlouvala podmínky výměny zajatců - Ravena totiž věznil Bullywug. Bullywug byl dost podezřívavý, a tak mu přihodila i Eidu, kterou by mohl se mnou získat. Ravena vyslal k nám. Postupně se objevovali další žabí lidé. Jakmile byl Raven v bezpečí, okamžitě jsme se chopili zbraní a napadli biřicovi věznitele. Nedopustili jsme, aby v této záchranné akci došlo k omylu. Raven nám všem poděkoval, a pak začal zvídat: „Vás odněkud znám.“ Zdvihl hlavu a podíval se na Wellu. „Vážně? Tak tedy, bylo mi ctí se s vámi setkat. Kunhúta, jméno mé....těší mě.“ A krůček po krůčku se vypařila v lese. Raven vzhlédl ke mně: „A kdo jste vy?“ Netrpělivě pozdvihl obočí. „Jmenuji se Malec, Malec Greybeard.“ Odpověděl jsem mu. Raven vykulil oči a chvíli hledal správná slova. „Jak.....a kde? Vlastně nech to být. Samozřejmě můžeš nocovat v mém domě a nad sklenkou vína si vše povíme.“ S úsměvem jsme se vydali k Riveroadu.

Valandra (Taby)

V posledních několika dnech jsme strávili stopováním Ravena, vrátil se k nám Tabini a Leon nahradil mladý bojovník jménem Malec. Jupíí J Leona jsem fakt neměla ráda, tu facku mu neodpustím….

Během cesty se stupňovalo napětí mezi mnou a Eidou. Všechno to začalo už v Riverroadu, myslela jsem, že Eida je moje kamarádka, ale jak se objevil ten cizinec, který mi připomněl, jak se jmenuji, pořád do mě ryje a vyptává se na mou minulost. Jak jí mám asi odpovídat, když sama nic nevím. A pak se uráží, že jí nechci nic říct, trdlo jedno…

Hned jak přišel Malec, docela pěkně jsme zabili pár vlků, aspoň bylo masíčko na cestu. Raven cestou maskoval stopy, ale díky Tabinimu jsme vždy našli ty správné, cestou jsme zabili pár otrokářů. Ošálily jsme je tak, že se Eida převlékla za jednu z nich a mě si vzala jako nově zajatou otrokyni. Pomohla jsem jí, ale hned jak jsme společně s chlapy otrokáře zabili, zase se chovala povýšeně a urážela mě. Jako já neříkám, že si ráda nerýpnu, ale ne proto, že ztratila paměť, sakra!!!

Jedna z osvobozených otrokyň nám pomohla Ravena najít. Byl v bažinách u Bullywuga a jeho žab…naštěstí umím jejich jazyk, takže nebyl problém se s Bullywugem domluvit. Malec se nabídl, že se nechá vyměnit za zajatého Ravena, Bullywug souhlasil, ale chtěl i otrokyni Wellu. Já jsem s ním ale vyjednala, že by si mohl vzít Eidu. No co, stejně bychom se tam navzájem pomlátili a byla docela sranda sledovat, jak na ni Bullywug mlsně kouká a ona nechápe, proč J

Boj byl tuhý, na začátku to vypadalo, že jsou všichni proti mým kouzlům imunní a nemít svůj zázračný lektvar, asi jsem během prvních minut padla k zemi. Ovšem jakmile mi první kapka nápoje svlažila hrdlo, chytla jsem druhý dech a už bylo jen otázkou chvíle, kdy všechny žáby ležely. Pár pěkných věcí jsme jim sebrali, teď už je potřebovat nebudou.

Rozvázali jsme Ravena, on se jako první zadíval na Wellu se slovy, že ji odněkud zná, Wella se otočila a utekla. Až potom nám Raven prozradil, že to byla sama Kunhuta!!! A čekalo nás ještě jedno překvapení, Malec je totiž Ravenovým synem. Jsem docela zvědavá, co se z tohoto zjištění vyklube J

Eida (Miška)

Tak jsme se vydali zachránit Ravena. Abych se přiznala, velkou radost jsem z toho neměla a pořád jsem na něj měla ještě vztek, kvůli té ráně do obličeje. Na druhou stranu, ač hrubián, pořád je to člověk a uznávaný člen vesnické obce. A máma by určitě nebylo pro, kdybych ho nechala ve štychu. Ostatní navíc trvali na tom, že ho půjdeme najít, tak jsem se nebránila.

Cesta šla už od začátku od desíti k pěti. Leon nám dal do jídla nějaký dryák, a když jsem se probudila, seděl na jeho místě nějaký plešatý člověk, který se představil jako Malec. Nevím proč, ale obvykle se u lidí řídím podle očí. Ty jeho něco skrývaly, ale nebylo v nich nic zlého, proto jsem mu důvěřovala od první chvíle (což se nedá říct o jiných lidech, se kterými cestuji).

Poté, co jsme vyrazili, se všechno zvrtlo. Valandra byla jako tradičně chytrá jako liška a její popichování mi lezlo na nervy do té míry, že jsem se jala ho oplácet. Cesta vygradovala v to, že jsem jí po Tabinim posílala vzkazy, aby držela klapačku. Nejde o to, že by mi zas až tolik vadila. Nakonec, pro mě za mě, když o své minulosti mluvit nechce, stačí říct rovnou a ne se pořád tvářit tajemně. Vadí mi, že nasazuji krk za někoho, kdo evidentně nejen, že dává okatě všem najevo, že žádnou pomoc nepotřebuje, ale zároveň se povyšuje nad myšlenky ostatních – vyjímaje shardminda, se kterým ji evidentně něco spojuje. Raději lepší nerozebírat…

Ukázalo se, že Raven sledoval otrokáře – Malec se ukázal jako horká hlava, když chytl a značně zřídil zvěda ve křoví. Samotná lest na otrokáře nevyšla – nu což, myšlení mi vždycky šlo, ale domýšlení jemných nuancí má silná stránka nikdy nebyla, takže jsme se prozradili, sotva jsem otevřela pusu. Šlo to nicméně hladce – otrokáře jsme pobili, lidi zachránila, skoro to bylo na fanfáru a vyvěšení praporu.

Po krátkém hledání a dlouhém špičkování s paní chytrou jsme se dostali k Ravenovi. Slečna (zachráněná otrokyně), co šla s námi, mi nesedla už od první chvíle, a nepříjemný dojem jen posiloval fakt, že věděla snad víc než Valandra.  Ravena jsme po těžkém souboji nakonec našli a osvobodili – žáby jsou hnusná stvoření, ale znovu musím poděkovat v duchu lekcím s Harnem Hornblowerem. Jeho „bojůvková škola“, když jsme se rvali jako děti, mi byla hodně prospěšná a když jsem nabíjela prak, vždycky jsem si vzpomněla, jak jsme starém Lindovi vytloukali jako děti okna.

Raven z našeho shledání očividně moc radost neměl, no, co si budeme nalhávat, já taky ne. Potřásli jsme si rukou a já se radši odklidila stranou, protože se zdálo, že Malec s ním má nějaké nevyřízené účty z minulosti. Ukázalo se, že Raven jako voják nechal nějakou ženskou s děckem, chlívák stará, a náš nový přítel je jeho synátor. No, proč mě to jen nepřekvapilo…

Ovšem nejdůležitější je to, že jsem sehnala konečně kněze. Pieter bude mít radost. Kruci, stýská se mi po něm, až se vrátím do vesnice, budu mít určitě zase službu v hostinci a nedostanu se k němu před koncem týdne. Ale co, důležité je, že svatba se blíží!

Tabini (Junior)

Dorazil jsem zpět od Barona do Riverroadu, ale tam jsem se dozvěděl že skupinka je někde v lese. Když jsem je po pár hodinách našel byla tam i ta malá hobitka od Gretky s cigárem v hubě. Dozvěděl jsem se že Raven zmizel a že byli nějací kupčíci zmasakrovaný. No co Raven je důležitější. Začalo se stmívat a Leon se vesele pustil do kuchtění. Narval to teda i do mě což se divím ale překvapilo mě že to docela vonělo. Nevím co to bylo za svinstvo ale všichni jsme pěkně rychle usnuli. Ráno to bylo docela divné probuzeni- jednak jsem spal což se nestává a to mě navíc budila hobitka, ovšem namísto Leona tu seděl nějakej holej týpek narvanej ve zbroji, se štítem a kladivem. No a samozřejmě začalo klasické vyptávání- co si zač, kde je Leon, jak se jmenuješ, co chceš atd. Byl to teda člověk jménem Malec a říkal že taky hledá Ravena a že se s nim zná z války. Ještě než jsme se stačili nasnídat našla si nás hladová smečka vlků, nesnášim takovýdle zmatky po ránu. Vlky sme pobili a stáhli z kůže. Teď když už nás nic nezdržovalo začali sme stopovat Ravena. Stopování mi vcelku jde takže jsem se chytl vedení a stopovali jsme Ravena který ovšem nezamířil do vesnice ale někoho sledoval. Byli to otrokáři se kterými sme byli rychle hotovi a vypadá to že Malec si to užil nejvíce. Nesmím taky zapomenout na naše dámy které si cestou solidně vjíždeli do vlasů a občas to bylo i zábavné, ale zkrátka jak jsem řekl věřím dvěma lidem- jeden jsem já a druhý je Liška nebo spíše Valandra z Šikmé věže (velice mě zajímá co je zač). U těch gobliních otrokářů jsme našli 3 zajatce – jeden muž (ten už se odebíral z tohoto světa), další muž který byl vcelku v pořádku a nějaká žena a ta se mi nijak zvlášť nezamlouvala ale vzali jsme ji s sebou. Zjistili jsme že Ravena svedl jeden goblin k nějakému hnusnému jezírku kde nejspíš nějaký Bullywug uctíval Slaada a rád mu dával oběti. Takže jsme se záchranou Ravena neváhal. Nejdřív jsme naoko obchodovali ale pak jsme se pustili do tuhého boje s těmito žabáky. Nakonec jsme v klidu osvobodili Ravena který byl rád a nabídl mi nějaký trénink a okopávání záhonků….. Tsss (lidskej červ si myslí že budu makat rukama a plejt mu záhony ale řekl jsem že to zkusím přemoci) od toho tu má svého nově nalezeného syna kterým je k našemu překvapení náš nový společník Malec. A aby nedopadlo všechno tak dobře z té ženy a lovkyně která nám po cestě pomáhala se vyklubala ta svině a náš nový nepřítel.

Naprostá pecka, co říkáte?