V dnešní kronice zjistíme více o proroctví, jež se táhne celou kampaní. Družina si promluvila s veleknězem Moradina Stonefistem. Ten jim sdělil celé proroctví a poodhalil jim toho více než málo o jejich úloze v této odvěké bitvě mezi bohy a primordialy.
Naši borci se následně vypravili s několika barbary ze severu na záchrannou misi - a během ní začali odkrývat i neštastný osud Zestrenův, který je pravděpodobně vede do pasti...
Barbarské přátelství by Malec (Kafe)
Opuštěním univerzity jsem si kladl otázku, zda-li velekněz Stonefist dodrží svoji část dohody a odhalí nám další část proroctví, i když rektora univerzity jsme neochránili.
Velekněz Stonefist nás přijal ihned bez jakéhokoli čekání.
Stonefist o proroctví: „Proroctví může být změněno...kýmkoli, činy králů, bohů, monster okupujících se v horách či jeskyní atd. Proroctví praví: přijde ten, který dřímá v zemi.“ Najednou ze mě vyběhla otázka dřív než-li cokoli promyslel. „Kdo to je?“ skočil Malec knězi do řeči. Velekněz pokračoval: „Bude se o něm vědět dřív, než-li se zjeví díky proroctví. Tato bytost se nesmí dostat na povrch, jinak zničí svět. Nesmí být zabit, jinak svět zanikne. Bohové zvolí několik svých poslů. Lord Carter je součástí tohoto proroctví, stejně tak i vy....s vámi se též počítá. Už Tabini je prvním předvojem proroctví. Dále tu je madame Valandra Stockmer ze Šikmé věže, která byla, mimo jiné, srovnána se zemí Dračími jezdci. Také s tebou Eido proroctví počítá. Znáš své rodiče, ne Ostermanovi, ale tvé skutečné rodiče? Tvou matkou je samotná Avandra. Jsi nadějí všech půlčíků. Ty Nihlusi, jsi prodlouženou rukou své paní. Jsi pravou i levou rukou Havraní paní, jejíma očima i ústy. Proroctví hovoří o pěti vyvolených. Malecu, jedině ty jsi schopen sestavit armádu, která dokáže oponovat Carterově vojsku. Na tobě stojí život skupiny, a to i přes některé nelibosti tebe provázející. Máte mnoho informací o tom, čeho se lord Carter snaží dosáhnout. Stejně jako v Tortuze, i zde každým dnem roste jeho moc.“
Opustili jsme jeho církevní byt. Každý si šel od kněze po svých a rozjímal nad vším, co říkal. Mé kroky mě vedly přes město až jsem z něj vyšel. Minul jsem povozy a stan patřící severským barbarům a jejich eladrinnímu průvodci. Pokračoval jsem dál hlouběji do lesa až jsem zahučel do jámy, která se rozšířila do místnosti. „Paráda.“ a tleskl jsem si rukama. Pak jsem se vrátil zpátky do vesnické hospody. Sešli jsme se u jednoho stolu. Eida s Tabinim se zmínili o jakýchsi barbarech, kteří potřebují pomoci. V hospodě se jeden z nich, náčelník, pobýval. Společně jsme k němu zašli. Nihlus se uchytl slova a začal jej přesvědčovat, do toho se přidala i Eida. Mezitím jsme se i představili, jmenoval se Cluff Maclire. Ihned po představení jsem měl také co říci: „Zbytek rodinky je před branou.“ Z barbara se vytrousilo, že několik jeho lidí je uneseno otrokářem, vůdcem bandy nazývající se „Chlapáci.“ Nečekal jsem ani okamžik a přislíbil mu moji pomoc: „A na to se napijeme.“ Zahlásil jsem na celou hospodu. Hostinský byl u nás v mžiku oka, objednal jsem u něj lampu kořalky. „No, to by asi nebyl ten nejlepší nápad. Víte, jak si přihnu jsem dost agresivní.“ Pousmál jsem se: „Snad nebude tak zle, dáme si jednu anebo radši dvě...do každé nohy jednu.“ Tabini, jenž si také rád napije kořalky, objednal rovnou láhev té nejlepší lihoviny. Hospodský si naúčtoval pouze polovinu ceny, což asi jako jedinému došlo Nihlusovi. Jak jsme se od našeho kněze později dozvěděli, chtěl barbara vyprovokovat, aby Kamenný kruh měl o práci postaráno. Po cestě do barbarského ležení jsme trochu hlasitě přemýšleli. „Co si o tom myslíte?“ otázala se Eida. Otočil jsem se k ní: „Měli bychom jim pomoci, klidně těch 100 dukátů, které nám slíbili pro každého bych jim nechal, ale klidně bych je na oplátku požádal, zda-li by nám nepomohli rozšířit řady pro úder proti Carterovi.“ No, ty si to proroctví bereš nějak k srdci.“ odvětila Eida. „Ale copak, copak. Ty se už se mnou bavíš?“ Všichni ostatní se rozesmáli až se za břicho popadali.
Nihlus se malinko zamračil: „Proč by ne, každá síla se vždy hodí.“
„Jistě, již jsem s tím náborem začal, ještě dříve, než-li kněz něco takového oznámil. Svoji pomoci nám již přislíbili léčitelé z jednoho chrámu.“ Velice hrdě jsem prohlásil k ostatním.
„Výborně“ , prohlásil Nihlus, „a od jakého jsou boha?“
„Neboj příteli. Chrám, který jsem zvolil je zasvěcen všestrannému až dobrému bohu. Nezvolil bych zlého boha!“
Ve stanu nám barbar Cluff sdělil podrobnosti k výjezdu na bandu otrokářů. Přidalo se k nám 8 barbarů. Magran Ironjaff je naším nepřítelem a vydali jsme se na cestu. Eladrin se ujal vedení. Na větší písčité planině nám všem zmizel z dohledu za větším balvanem. Dlouho se neukazoval, snad se mu nic nestalo. Jelikož se jedná o eladrina mající kouzelnické schopnosti, objevil se, kde nic tu nic, za šutrem, za kterým před tím zmizel. Okamžitě se k nám přihnal: „Někdo tam někoho pohřbívá.“ Rozmístili jsme se po okolí. Dvě strigy zrovna ukládaly tělo jakéhosi muže do hrobu. Netrvalo dlouho a zaregistrovaly naší přítomnost. Jen co odhodily tělo a skočily na dva balvany. Rozběhl jsem se k nejbližší strize. Bohužel, noha mi kameni sklouzla. Na podruhé jsem byl mnohem úspěšnější, v tu chvíli tělo pohřbeného muže explodovalo a ze země povstávalo mnoho kostlivců. Zaútočili jsme na nemrtvé a jednoho po druhém jsme sestřelili. I když jsme přišli o několik seveřanů.
Už nám chyběli jen 4hodiny do Kamenice. Eladrin Zestren byl celkem nevrlí a dost chvátal, asi jej ti nemrtví vyvedli z míry či co. Eida se s ním občas snažila promluvit a zjistit, proč je tak zatrpklí. Jakmile jsme přišli do Kamenice, barbaři raději zůstali mimo. V místní hospůdce seděla banda říkající si Chlapáci, tedy jejich část....asi 11 postav různých ras. Opilý tiefling se rozkřikoval na celou hospodu. Hospodský nám přinesl menší hostinku a chtěl pouhý dukát. Už jsem jej vytáhl na stůl, ale Nihlus mě trochu předběhl a pohodil hostinskému další tři dukáty až krásně zacinkaly. Půl ork, jeden z Chlapáků, zdvihl obočí a podíval se naším směrem, vstal až židle spadla na zem a vydal se k nám. Hospodský si již bral dukát a vzdálil se. Půl ork sebral dva dukáty a pohodil si s nimi a odvětil: „Heleme se, že by to byly daně?“ Jakmile si s nimi pohodil okamžitě jsem natáhl ruku, abych mu je sebral: „Myslím, že ne!“ Půl ork si přisedl. Tabini s Nihlusem rychle odváděli řeč jiným směrem, zda-li by nemohl někoho s námi vyslat jako doprovod. Půl ork zavolal na svého šéfa půl elfa. Dlouho se vedla slovní bitka a smlouvání o ceně. Už to s námi vypadalo dost špatně, ale jakmile se Nihlus zmínil o tom, že by si sám mohl přivydělat 600 dukátů, půl elf začal více přemýšlet. Celkem se mu nabídka zalíbila. Přemýšlel nad tím, jak nejlépe obelstít Magraca a sám sebrat, co nejvíce peněz a nejlépe se jej zbavit. Nakonec souhlasil a zapůjčil nám sebou Jonase, kterého se máme po cestě zbavit. Jakmile jsme byli hodinu za Kamenicí, obklopili jsme Jonase, aby nám vyzradil úkryt Magraca. Museli jsme jej trochu zastrašit, když nevyšla diplomatická cesta. Slíbili jsme mu bezúhonnost, ale počítáme s tím, že se bezúhonně dostaneme dovnitř a ven. S těmito slovy jsme přišli až k lesní mýtině, kde se banda půl orků chystala znásilnit a upéct mladou ženu. Zde nebylo nad čím se dlouho rozvažovat. Jen jsme po sobě rychle přejeli očima a Zestren se vydal vstříc útoku. Nečekal jsem dlouho a následoval jsem ho. Půl orci nebyli nikterak silní. Netrvalo dlouho a žena byla volná.
Kronika by Tabini (Junior)
Po zabití pletače kouzel (děkana H. Univerzity) vrátili jsme se do chrámu k Stonefistovi a začali vyslíchat jeho vyprávění o proroctví ….... každý z nás je zmíněn ve věštbě. Má přijít nestvůra ze zemského jádra (pokud povstane – zničí svět, pokud bude zabit – svět zanikne a pokud zůstane tam kde je bude to nejlepší) a k tomu ten šmejd Carter. Po těchto návalech infa jsme s Valandrou zamířili do Tajemné hvězdy, po nějaké chvíli intelektuální konverzace jsem se šel provětrat (Valandra se tam zabydlela). Po chvilce bloumání městem a přemejšlení jsem zaslech něco o nějakém seveřanovi, tak jsem radši zamířil za ostatníma do hospody. V knajpě jsme narazili na seveřena který má nějaký problém (náčelník- Cluff Maclire) a byl to ten o kterým sem slyšel. Šli jsme to probrat k nim do stanů jelikož v hospodě to zavánělo průserem. Malec byl hr hr když se dozvěděl od seveřanů že jde o otrokáře kteří zajali jejich druhy. Před stany byl nějaký eladrin jménem Zestern- byl to jejich průvodce a vypadal zajímavě. Se seveřanama jsme se domluvili a jelikož měl ten Magrak (ta sviňa otrokářská) nějaký náskok neztráceli jsme čas a vyrazili. Magrak shromažďuje a obchoduje s otroky v místě zvané kameňák a divné je že si říká ,,prasečák“.... co to má bejt. Jak jsme si razili cestu přišli jsme k mírným vrchovinám a kopečkům. Zestern šel na obhlídku a našel něco zajímavého takže jsme takticky proklouzli mezi pahorky a skalkami. V tom jsme uviděli dva nemrtví – strigy a vypadalo to jako když ukládají tělo, takovej pohřeb a vzhledem k tomu do čeho byla mrtvola zabalena to vypadalo jako nekromant. Jenže jak ukládali tělo ta mrtvá ruka vystřelila a prozradila nás. Začal souboj a ze země začali lézt kostry. S chutí jsme se pustili do souboje a nemrtví padali jako gilotinované hlavy. Po posledním mrtvím nemrtvím jsme šli prohledat mrtvolu nekromancera ale neměl u sebe nic užitečného. Nebyl čas se nějak zastavovat nebo extra odpočívat a rychle jsme pospíchali dál. Náš cíl byla vesnička Kamenice kde jsme si měli odchytit nějaký póvly kteří si občas kšefty s otroky přivydělávají. Kamenici jsme našli – bylo to pár baráčků s jednou velkou hospodou. Ty takzvané Chlapáky co občas přicmrndávají aby si vydělali jsme našli v knajpě jak nasávali. Nejdřív jsme se snažili vyjebat se sebou navzájem ale nakonec jsme se bez podrazů navzájem domluvili a od Kuníta (šefa chlapáků) jsme dostali nováčka Jonase kterýho jsme máme říznout až nás dovede za Magrakem. Z tuto dohodu zaplatil Nihlus 6 stovek zlatých a měli jsme chlapáky z krku. Dali jsme se do sprintu a chvilku za vesnicí jsme zmáčkli Jonase a vyklepali jsme z něj kde je Magrak. Domluvili jsme se s nim když nás tam dovede tak ho necháme svobodně odejít. Souhlasil a tak jsme vyrazili směr Kameňák. Vyběhli jsme z lesíka a tam nás čekalo překvapení - ¨skupinka orků si to chtěla rozdat s jednou seveřanskou otrokyní. Na to zareagoval hned Cluff a tak jsme vyrazili. Ty prasata jsme pobili a tím jsme zachránili první zajatkyni.
Po stopách otrokářů by Nihlus (Viking)
Poté co jsme se vypořádali s pletačem kouzel v místní universitě se vracíme ke Stonefistovi. Ten nám zjevuje celé proroctví a naší úlohu v něm. V útrobách země je prý spáč, který když se probudí a dostane se na povrh zničí vše živé a i bohové budou smeteni. Jeho zabití také nic neřeší, jelikož po jeho smrti také vše skončí, jde o to ho zřejmě nějak uspat. Celou akci ohledně jeho probuzení má lord Carter, kterého již ostatní znají. Takže budeme muset zastavit i jeho. Moc tomu nevěřím a tak říkám, že potřebuji čas na meditace a znamení od Paní. Stonefist souhlasí a dodává, že několik dní nehraje roli ať se klidně porozhlédneme po městě a okolí. Odešli jsme a všichni jsme se rozprchli, abychom se vyrovnali s tíhou osudu. Já jsem se zavřel do pokoje a osm hodin meditoval při svíčkách a vonných tyčinkách. Po meditaci se v mé duši rozhostil klid a mír. Cítím, že Paní souhlasí s následováním proroctví. S dobrou náladou se jdu tedy občerstvit dolů do lokálu.
Tam se shledávám s Tabinim a Malecem. Také přichází Ejda. Nemůžeme si nevšimnout skupiny barbarů, kteří nasávají u vedlejšího stolu. Malec říká, že za hradbami mají tábor a Ejda zase, že potřebují s něčím pomoct. Říkám držte se stranou já znám barbary z Nenlastu a vím tedy jak s nimi mluvit. Počkám si na vhodnou chvíli a ve chvíli kdy se jeden barbar zvedá do něho strčím. Beze strachu ho seřvu a zakončuji to, že je na něm vidět, že má problémy a barbara s problém a si nepřejou nikde. Barbar nejdřív kouká jako kdyby mě chtěl sežrat, ale nakonec říká co kdybychom jim tedy pomohli. Mrkám na ostatní a sedáme si k jejich stolu. Náčelník potřebuje pomoc proti otrokářům, kteří přepadli jejich vesnici, když byly na lovu. Malec se strašně rozčiluje a slibuje otrokářům krutou smrt (sám byl také otrokem). Objednává také kořalku. Náčelník odmítá, když pije kořalku pere se a vymlácenou hospodu si nepřeje nikdo. Malec nedbá a objednává. Sotva přinese hospodský lampy kořalky pro Maleca a náčelníka, rychle do sebe kopu náčelníkovu kořalku a se škytnutím je prosím, aby nepili a šli z hospody pryč. Tabini mezitím objednává celou láhev pálenky a hostinský hned že jí dá za polovic. Něco se mi nelíbí na jeho pohledu a při odchodu od stolu se podívá na jednoho trpaslíka a ten s úsměvem pokývá. Začínám si říkat, že problémy jsou na obzoru. Ejda se mezitím vytratila, aby se vzápětí objevila se skupinou hlučných půlčíků. Objednává si lahev nějakého pití a mrká na mě. No zatím se snažím s náčelníkem zaplést hovor o Nenlastu. Dokonce se i zmíní o Liaře a to dost hrubě. Naštvaně vyskakuju a chytám ho pod krkem. V tom se přitáčí Ejda a lahve vyměňuje. Nic ve zlém barbare, ale takhle o Liaře nemluv. Nechtěl jsem pána urazit, já jen, že je to ženská jak má být. Situace se uklidňuje a barbar se chopí flašky. Napije se a kouká divně. To je ňáká slabota říká. Malec si bere láhev mocně pije a pak se začne zmítat kašlem a rozbíjí přitom lahev. To je síla říká Malec. Hned využívám šance a zvedám se a říkám barbarům to je znamení, že tu už nemáme být jdeme někam jinak, kde je klid na vyjednání našeho obchodu. Náčelník souhlasí a odcházíme. Loupnu okem po trpaslíkovy a bavím se jeho kyselím ksichtem.
Ve stanech za městem nás barbaři hostí mluví o zrádných otrokářích, kteří vyplenili jejich vesnici a ženy a děti vzali do otroctví. Pomoci vůdkyně Hammerfastu se nedočkají a tak zítra vyrážejí. Sehnali jen lovce Zestrena, který se nabídl barbarům pomoci. My také přijímáme, jelikož otrokáři se nám hnusí a pomoc barbarů by se nám mohla hodit proti lordu Carterovi. Já s nimi snad udělám obchod, pokud to dobře skončí. Nabídnu jim zásoby ryb na zimu za kůže a další výrobky, ktzeré přes zimu nashromáždí. Pěkně na tom s Liarou vyděláme. Ráno vyrážíme do obchodní stanice Kamenice, kde snad najdeme nějaké stopy po otrokářích. Celkem jdeme my, náčelník a jeho šest válečníků a Zestren. To už je docela silná skupina. Jdeme poklidně a nic se neděje, jen Ejda se pokouší mluvit se Zestrenem. Po několika hodinách ze zastavujeme na odpočinek u napajedla. Zestren jde stranou za jeden z balvanů, když přibíhá a křičí to musíte vidtě. Jdeme se tam rychle podívat. Dvě strygy dávají do země mrtvého člověka. Jak si nás všimnou skáčou na balvany a něco blábolí. Ze země se vynořuje asi tak 15 kostlivců. Začíná vřava. Vyhráváme a zatímco my jsme neutrpěli skoro žádný šrám tři bojovníci padli. Pochováváme je a také se sledujeme tu mrtvolu v díře. Ejda mu chce zarazit kůl do srdce. To není nutné říkám poznám mrtvolu a tohle je mrtvola. Nesouhlasím ozve se Tabini. Tak tedy pro jistotu zarážíme kůl do srdce té mrtvoly. Já ještě vytvářím svěcenou vodu z napajedla a pocákám jím mrtvolu a nakonec provádím rituál, aby mrtvola nemohla být použita jako nemrtvý. pak se již nezdržuje a vyrážíme. Již je tma, když jsme dorazili ke kamenici. Barbaři čekají na začátku vesnice a my jdeme na průzkum.
Naše kroky nemůžou směřovat nikam jinam než do hostince. Sedáme si objednáváme a rozhlížíme se. U jednoho stolu je bujará zábava. 12 maníků se tam ožírá a dělá velký bengál. Hostinský sice dostane zaplaceno, ale dostane u toho vždy několik dloubanců nebo kopanců. Od hostinského se dozvídáme, že jde o Chlapáky. Žoldáckou skupinu co prý pomáhala otrokáři v nájezdu na jednu barbarskou vesnici. Toho by se dalo využít. Mít tak jednoho z nich a dostat z něj informace o sídle toho otrokáře, který je zvaný Kaňour. Oslovuji jednoho z žoldáků, ale není moc chápavý a tak mu říkám, aby zavolal šéfa. Šéf přichází a sedá si. Pokouším se vnuknout svojí ideu. On nám dá stopaře abychom se rychle a bezpečně dostali přes zdejší území a oni budou sedět v hospodě a tak nám „bezpečí“ zajistí. Balamutím a vyjednávám jak to jen jde a nakonec budeme mít stopaře na dva týdny za 50 zlatých. Jenomže to je nějak malá suma za to, že celá banda nebude nic dělat a tak si myslím, že nás chce podtrhnout. Je tedy načase hrát opravdu vysokou hru. Mluvím, přesvědčuji, ale v jednu chvíli se zaplétám a on mě přistihuje a dochází mu, že jdeme po Kňourovi. Hned kontruji, tím, že nás stejně nechtěl nechat odejít jen tak a hned ho omračuji sumou 500 zlatých. To už je jiná. Nakonec se domlouváme, že s námi pošle stopaře, který ví kde je Kaňour a my ho pak zabijem, aby se nikdo od něj nedozvěděl, že Kaňoura zradili oni. Stvrzuji tuto dohodu podáním ruky vyplácím peníze a mám teď dobrý pocit, že nás nezradí. Každý má svojí cenu. Najíme se vyzvedáváme zvěda a vyrážíme na cestu. Na konci vesnice se spojujeme s barbary a zvěd to hned pochopil. Nakonec jsme ho přesvědčili, že nás dovede do skrýše Kaňoura a my ho na oplátku nezabijeme a pustíme. Podseknout ty Chlapáky se mi líbí a trochu si pohrávám s myšlenkou je taky zlikvidovat až skončíme s Kaňourem. Hlavně to musí být lepší akce než ten útok na pevnost otrokářů před dvěma týdny.
Jdeme po cestě a po několika hodinách odbočujeme do lesa. Všichni hned ztichli a vypadají ostražitě. Takto docházíme na jednu mýtinu, kde je u stromu přivázána jedna barbarka-otrokyně a kolem ní šest půlorků. Nečekáme na nic a vrháme se proti nim stejně jako oni na nás. Boj je docela rychlý, ale zvěd je mrtev. No tím lépe. Zřejmě cítil pocit viny a hnal se příliš dopředu nebo ho vedla sama Paní, aby zaplatil za své činy. Měl by být rád, že odchází v boji na té správné straně. Cestu nám naštěstí dobře popsal a tak již nic nebrání konečnému zúčtování s Kaňourem...
Příště:
Porazí družina kancodlaka Magraka Ironjawa nebo ne? Odhalí Zestrenovo prokletí a dokáže mu pomoci?
2025 ©