Tak a jsme tu zase, s dalším pokračováním naší skvělé kampaně. Toto sezení bylo zlomové. Nejprve se podíváme na zápisy dvou hráčů - Kafeho a Juniora a pak bude následovat i krátké shrnutí z mé strany. Aby bylo vidět, kde kampaň je v tuto chvíli a kam bude směřovat.
Proroctví, vol 1 by Kafe
Hodinář a hlavně ritualista Armigen byl velice spokojen, když jsme ho doprovodili do Riveroadu. Přivítal ho i samotný starosta Rurik a nabídl mu přístřeší v jednom z domků po vdově Caksetové, která před několika týdny zesnula. Sešli jsme se jako vždy v hobití hospodě, kam za nedlouho nás poctili svoji návštěvou baronovi vojáci s výběrčím daní. Poněvadž se chystal ples s výběrem nového rádce. Hlavním favoritem byl jakýsi muž z jihu.
Již dlouho jsme slýchávali příběhy a povídačky o tom, jak se nikdo nedostal skrze Dawnforge mountains, aniž by nešel po kupecké cestě. Byl to velký hec, a tak jsme druhého dne ráno vyrazili za dobrodružstvím. K úpatí hor nám cesta trvala dva dny, které jsme přežili bez vážnější újmy. Eida pohodila na zem stan a vypařila se do lesa. „Hej, Tabini! Postavte s Val stan. Dojdu pro nějaké dříví.“ Vzal jsem si štít a šel hlouběji do lesa. Přibližně ve stejnou dobu jako já se vrátila i Eida s dvěma bažanty. Než-li byla večeře upečena, několik silnějších větví jsem seřízl do špice a uschoval kolem našeho tábora. Tabini se uvolil, že bude v noci hlídat až do rána. Pro jistotu jsme si domluvili znamení, pokud by se cokoli v noci dělo. Za ruku jsem si ukotvil lano a druhý konec jsem dal Tabinimu, aby mě mohl vzbudit i kdyby byl mimo stan. V noci se nic nestalo, i když za stanem se procházeli dvě osoby. Podle mého se jednalo o lesní elfy. Měli nás jako na dlani,ale asi si mysleli, že nejsme nepřátelé a nechali nás v klidu nocovat dál. Avšak Tabini by měl být mnohem ostražitější.
Sbalili jsme tábor a vydali se do hor. Několik hodin trvalo, abychom došli až k jezeru nazývaném Moradinova kovárna. Tabini se zastavil a otočil se k nám: „Vítejte.....v mém domově. Ano, zde jsem se narodil, lépe řečeno, zde mě velký Moradin stvořil.“ Všichni jsme se rozutekli kolem jezera. Tabini si to namířil rovnou k jedné z mnoha lávek, kterou přešel až k modlitebnímu ostrůvku. Zde poklekl a začal promlouvat k Moradinovi. Upadl do transu. Dlouho se nepohnul a Eida začala panikařit. Valandra oproti Eidě byla v klidu a zjišťovala nejrůznější informace o tomto místě. Hobitka neudržela nervy na uzdě a šťouchla do Tabiniho. Ten se okamžitě dostal z transu a v mžiku se do Eidy obul, jak jen si může dovolit ho rušit, a že vše jen pokazila.
Nemělo smysl se tu déle zdržovat. Jakmile jsme vyrazili dále, na obloze se zjevil mrak ve tvaru kovadliny následovaný kladivem, které se k ní rychle přibližovalo až se spojilo a z jejich splynutí vznikla postavička dvouhlavého trolla. Tabini zběhlý v náboženství nám vyložil to, co jsme právě viděli jako přírodní úkaz. „Moradin si žádá oběť.“ To byla Tabiniho poslední slova. Pár hodin od jezera jsme vypátrali jeskyni, ve které podle všeho žil dvouhlavý troll, kterého si Moradin vyžádal. Valandra zaskřehotala jako dvouhlavá trollka, aby přivábila netvora k nám. I když byla převelice úspěšná, troll počítal s možným přepadením. V hlavě se mi honila spousta myšlenek. Zavřel jsme oči a sprintem jsem se na něj vrhl s napřaženým kladivem. Čekal jsem, že nebude tak jednoduché jej složit, ale chvílemi se to zdálo jako nemožné. Vypotřeboval jsem mnoho lektvarů, abych se udržel na vlastních nohou. Když nepřítel padl, spálili jsme jeho mrtvolu a ze skály ji hodili do Moradinova jezera. V jeho jeskyni byla spousta pokladů a každý jsme si přišli na své.
Cesta k jezeru nám v hlavě plodila jednu otázku za druhou. Zastavili jsme se na břehu jezera. V tom okamžiku se na hladině zjevila postava trpaslíka v těžké zbroji, s kladivem a štítem. Ano, byl to samotný Moradin. „Děkuji za oběť, kterou jste mi poskytli. Na oplátku vám zodpovím nějaké z vašich otázek.“ Páč se objevil shardmind a mluvilo se o jakém si proroctví, zeptal jsem se právě na toto. Moradin mi odpověděl a nejpodstatnější a nejvíce k zamyšlení se mi vryly do paměti ty to slova: „Cizinec z urozeného rodu si získá srdce všech a z hrdinů se stanou psanci.“ Tabini dostal pěkně vyhubováno, že se nedrží svého poslání.
Naše kroky se tedy otočili zpět k Riveroadu. Když jsme minuli hlavní bránu, očekávalo nás velké překvapení. Na návsi se nacházelo mnoho stolů. Všichni se náramně bavili. Hlavní pozornost se soustředila ke stolu, kde seděli naši známí společně s cizince jižních rysů. Lord Carter, poznal jsem ho hned. V Tortuze vlastní domy a lodě, které pronajímá. Na první pohled se zdá být čistý jako lilie, ale skutečnost je jiná. Všude rozhazuje zlato, úsměvy a sliby.
Při jednom z jeho úchvatných jsem se neudržel a skočil mu do řeči: „Lidi, snad tomu nechcete věřit? To, že vám tady slibuje nové hospody a já nevím, co dalšího, rozhazuje peníze, kam se podíváte a nic o něm nevíte. Ale já vám, něco povím. Já v Tortuze byl. Byl jako otrok a nikdo se tam takhle nechová. Chcete-li důkaz, podívejte se na má záda!!!“ Odvolal jsem svoji šupinovou zbroj a celé vesnici ukázal má bičem rozšlehaná záda. Carterovi nepatrně cukli oba koutky a spustil tu svojí, aby vyvrátil má tvrzení o jeho otrokářství a pirátství. Od této chvíle nás doprovázeli Carterovi zabijáci. Dalšího dne se stavělo pódium, kde třetího dne zasedla rada Riveroadu složená z: Gretky Ostermanové, Rurika Dlouhomeče, Ravena Greybearda a Markena. Bylo evidentní, že se jim do něčeho nechce. Po té Rurik předstoupil a přečtl nám vyhlášku, spíše rozsudek. Celkem 20 lidí bylo vypovězeno z Harkenwaldského panství, které musí opustit do tří dnů, pak mohou být beztrestně zabiti. Není se čemu divit, že k těm 20 vypovězeným jsme museli dodat i naše maličkosti. Jako družina jsme se dohodli, že vyhoštěným obyvatelům pomůžeme bezpečně opustit území.
Trocha minulosti by Junior
Po záchraně toho hodináře jsme se vrátili do Riverroadu. Byli jsme rozhodnuti vydat se do Dawnforgeských hor a zkusit je prozkoumat. Trochu mi to i nahrávalo jelikož jsem se chtěl vrátit na ,,to“ místo. Vím mam jít úplně jinam ale chtěl jsem si popovídat. Nakoupili jsme nějaké zásoby a teplé oblečení a vyrazili. Cesta proběhla v pohodě až k horám. Den před vstupem do hor nám v noci kolem stanu čmuchala nějaká banda elfů nebo eladrinů či ňáká taková svoloč. Nevnímali jsme tomu pozornost a vzali jsme to cestičkou směrem do hor a k Tvůrcovu jezeru. Netrvalo to dlouho a byli jsme u místa odkud jsem se podruhé zrodil. Ostatní se ochomejtali kolem a prohlíželi si to tam a já zamířil k lávkám. Tam jsem se snažil navázat kontakt s Moradinem a stalo se. Byl krapánek nasranej, že sem ještě nebyl v Hammerfastu za tim jeho knězíkem, ale jestli chci něco vědět teď hned mam donést nějakou obětinu a pak to utnul jelikož nás někdo rušil. Probral jsem se z tranzu a zjistil jsem, že do mě šťouchá Eida. To jsem se krapánek nasral co tu dělá a tak, ovšem to co se stalo potom mě trochu uklidnilo. Na obloze nám Moradin vyjevil to co po mě chce. Připlula kovadlina a za ní kladivo, nad jezerem kladivo udeřilo do kovadliny a zformovalo to nepřítele trpaslíků – dvouhlavý troll. Tak jsme museli jednoho najít. Jeskyní najít nebyl problém a zvládli jsme si ho i vylákat. Po trochu náročném souboji jsme ho odtáhli k jezeru a oběť byla přijata – trpoš se přivalil. Každej sme se mohli na něco zeptat a já začal ovšem ještě než na to došlo tak na mě trochu vyjel že urážím Markena, že už mam bejt dávno v Hammerfastu, bla bla bla. Pak když jsem se zeptal tak to vyšlo nastejno – mam jit do Hammerfastu a zajít za knězem. Když odrazim hrozbu a budu hodnej tak budu moct v klidu umřít a projít Lathernou atd jenže na to kašlu já chci zpět to co mi patří- své tělo a svou moc. Ostatní měli též své zvídavé dotazy a pak Tvůrce se svým kladívkem zmizel. Dotazy však neskončili, teď se oni začali vyptávat na mě. Kdo jsem byl, kolik mi je, proč jsem shardmind atd. Pak jsme se sbalili a vyrazili zpět do Riverroadu a odkaď poté vyrazíme do Hammerfastu jelikož už tam nepotřebuju jen já. Jenže průser……. Mezitím co jsme byli pryč tak si Riverroad koupil nějaký jižan. Rozhazoval prachy a nám se to nelíbilo jelikož podle proroctví má přinést zkázu ten jižan. Vystupňovalo se to až k tomu že nás naši přátele zavrhli a vyhnali nás z Harkenwoldu. Mě vyhnali za to že vůbec existuju. Do Rurika jsem se navezl a tak rád bych se prošel po jeho mrtvole, starosta blbej. Raven ten neřekl nic a to jsme ho zachránili. Marken ten mi je u zadku toho když neuvidím tak se nějak nezhroutim. Gretka….. jedna z mála co mě přijala a stejně neřekla nic. Tak jsem skončili všichni a spolu s dalšími vyhoštěnými vesničany jdem vstříc Hammerfastu.
Menší shrnutí by RomiK
Klíčovým pro celou kampaň byl příchod shardminda Tabiniho do vesnice Riveroad a výprava několika dobrodruhů do starého chrámu Erathis. Ač o tom nevěděli, jejich hlavním cílem bylo očistit ruiny chrámu od temných sil a pohřbít ostatky kněze. Bohužel dobrodruzi při pokusu téměř zahynuli a zachráněni byli několika vesničany vedenými Eidou, adoptovanou dcerou místní hospodské.
Uteklo asi půl roku kdy si dobrodruzi budovali poměrně solidní pověst v okolí malé vesničky. Poté dostali nápad - vypraví se do hor, které podle vyprávění a legend nikdy nikdo neprošel na druhou stranu (v svém nadšení zapoměli na kupeckou cestu vedoucí z Hammerfastu na druhou stranu hor). Jejich cesta skončila záhy, u jezera s honosným názvem Moradinova kovárna. Tam se setkali s božstvem Moradinem, Tabiny dostal vyhubováno, že se nedrží svého poslání a podobně...a tak následoval návrat do Riveroadu.
Vesnička byla plná veselí - tanec, hudba a zpěv. Lord Carter rozhazoval mince hrstmi a během několika dní si dokázal koupit všechny, až na družinu se kterou se dostal do křížku. Pro družiníky začalo období sledování, strachu z jedu v jídle a nakonec soud a vyhoštění za smyšlené zločiny. Lord Carter zasekl svůj dráp do Harkenwoldského baronství.
Družina byla prohlášena za psance a stojí na prahu nové kapitoly - cesta do Hammerfastu, ochrana dalších vyhoštěných vesničanů...divočina, Kunhuta a její banda hrdlořezů...a k tomu ještě ty zvěsti o vlkodlaku, který přežil vypálení svého doupěte...
2025 ©