Nihlus vypráví (by Viking)
Tak jsme se konečně se Cedrikem sešli s přáteli v „našem“ domku. Vyprávíme si co se stalo a na mě tam čeká krásná kroužková zbroj, kterou našli u všežrouta v místních stokách. Děkuji jim a dostávám přídavkem boty a ochranný amulet. Já bohužel na nic nenarazil. Poté co jsme se sešli a vše si řekli, jsme se zase rozutekli po Tortuze. Já jsem byl rád, že mám klid tak jsem jen vyhledal místního práskače a floutka a domluvil si s ním najití Donáta. Místní práskač zvaný Zlopádlo mi ho za další zlaťáky dokonce i naláká na odlehlé místo, abych se s ním mohl vypořádat. Pak již čekám až se zase sejdeme. Val přitahuje jako magnet místní 6 let stará vražda v hostinci a tak zjistila nějaké informace. Každý co něco zjistil zemřel. To je něco pro Hlídku. To jako pro nás. Ve stokách jsem přemýšlel a symbolech a znameních a lidé by si zasloužili mít na světě nějakou naději. Jelikož my jsme naděje světa skrz Moradinovo proroctví, mělo by se o nás vědět. A nejlépe se o tobě lidi dozví, když máš dobrý jméno, značku. Dlouho jsem přemýšlel a pak mi napadla Hlídka. Ano to je ono. Až bude vhodná příležitost všem to nadnesu.
Malec byl prodat nějaké věci u jednoho vetešníka a zjistil, že dnes je na trhu jeden obchodník se šperky, který zítra bude u Efremoviče. To je naše šance ho kontaktovat. Vydáváme se tedy na tržiště. Nalézáme obchodníka se šperky. Má kolem sebe 4 gorily. Souhlasí, že předá dopis Efremovičovi, ale nějak se mu nezdá, že si nic nekoupíme. Já se tedy zajímám o jeden náhrdelník, který bych mohl věnovat Liaře. Ejda mi totiž řekla, abych Liaře napsal. Moc se neptám jak to dokáže doručit, ale jak znám hobity svoje cesty mají všude. Zkusím smlouvat, ale spíš ho urážím než abych nám pomohl. Val proto vstupuje do jednání a ptá se na jeden krásný kámen. Jde o Krvavou slzu. Prý takovou nosil následník trůnu starého císařství. Nabízí nám jí spolu s krásnou krabičkou a s lepším náhrdelníkem, než o který se zajímám za 1000 zlatých. Smlouvání nepřipadá v úvahu. Nakonec dáváme peníze dohromady. Já si beru ten náhrdelník. Za tři hodiny odchází a tak mu musíme předat dopis pro Efremoviče. Pozítří se pak sejdeme zase na tady na trhu, kde nám předá obchodník odpověď. Jdeme napsat dopis. Někteří se již znají s Efremovičem a tak se připomínají, já zase připojuji doporučení od kapitána kterému jsem předchozí rok sloužil. Doneseme to obchodníkovi a nezbývá nám nic než čekat na odpověď.
Ráno se domlouváme, že zajdeme na oběd do hospody a zkusíme zjistit něco o té staré vraždě. Ejda je nějaká bledá a tak jí necháváme v domku. Po jídle důkladně zpovídáme hostinského. Celá vražda byla dost nechutná. Někdo zavražděného přibouchal za ruce a nohy na zeď a pak ho vykuchal a ze střev nakreslil symbol pentagramu, vyřízl jazyk a vypíchl oči. Všechno jakoby to směřovalo k uctívačům tajemství boha Vecny. Ale mě neošidí už jen podle popisu by takový byl proveden dost šlendriánky a rozhodně by nesplnil svůj účel. Dle mého názoru v tom tedy Vecnisti nejsou namočeni. Je otázka zda stopa je svedena stranou záměrně. Další informace má koželuh – který si najal poslední pátrače, místní kronikář a pak ti co to vyšetřovali před lety. Ti tvrdí, že nic nevypátrali a pátrání zastavili. O vraždu se zajímalo i několik skupin, které lákala odměna, ale všichni byli zabiti. Dnes už se o to nikdo nepokouší a kvůli kletbě (ve kterou všichni věří) má i hostinský patro v němž se to stalo volné. Abychom si místo činu prohlédli nám nebrání a tak máme celé odpoledne na důkladnou prohlídku pokoje. Jdeme do pokoje a prohlížíme ho.
Rozdělujeme se. Já s Tabinim si bereme na starosti podlahu a Val s Malecem komín a stěny. Bohužel nejsme nikdo úspěšný. Pak my prohledáváme skříň, stůl a oni postel a na oba se usmálo štěstí. My jsme našli ve falešném dně skříně černou sadu oblečení a vybavení na odemykání zámků. U oblečení je starý Carterův symbol, ještě z dvěma hady. Dnes používá jen jeden. Malec si zase všiml, že jedna noha od postele se dá vyndat a je od sazí, proto se vrací zase do komína kde pomocí nohy odemyká tajnou schránku. Sice krkolomně, ale daří se nám z této schránky vydolovat jakousi knihu. Je to rozpis milenek zavražděného. Tak tohle je opravdu silná káva. tento proutník obcoval s chudými i bohatými paničkami a ještě si dělal záznamy. Hned tady máme 20 motivů. Na rozbor jmen bude čas potom a tak pokračuje v hledání. Když tu náhle jakoby zamrzl čas. Stojím ve stejné místnosti, ale barvy vybledly. V rohu místnosti je nějaká siluleta, která se pomalu zaostřuje. Vše jakoby mrzlo. Nakonec se ze silulety vyloupne ledově krásná a bledá žena s čenými vlasy oblečená v bílých šatech. Oči má černé a bez zorniček. Je to Paní!!! Poklekávám a blábolím jaká čast Paní. Á Nihlus, můj služebník. „Vrať se k hledání je to důležité a buď důkladnější. A Nihlusi jestli zklameš netěš se až přede mě předstoupíš. Není pro mne problém si vyvolit nikoho jiného.“ Paní mizí. Nezklamu tě Paní to slibuju!!! Otepluje se a místnosti se zase vrací barvy. Ostatní na mě koukají. Na okamžika jakoby jsi zamrznul a svítili ti trochu oči, co se dělo? Promluvila ke mě Paní!!! Když jim to říkám, všímám si, že oknu a podlaze se vrací barva pomaleji. Je tedy nutné hledat tam. Malecu musíš prohlídnout znova podlahu a já projdu okno a určitě něco najdeme. Malec se chvilku vzpírá, ale pak se dáme do hledání. Já s Tabinim nacházíme malou dírku v rámu okna. Je tedy zřejmé, že vrah přišel oknem. Malec s Val zase nacházejí tajnou skrýš. V ní je svatý symbol Vecnovo oko, zabalený do podivné látky či čeho, já to tipuju na kůži. Nějakou vzácnou. Takže zavražděný byl Vecnista?
Už se stmívá a my tak končíme s pátráním, hostinský nás už stejně vyhazuje. Radíme se co dál a shodujeme se na koželuhovi, který si jednak najal pátrače – Doranovi dýky a pak by nám mohl něco říct o původu té kůže.
Koželuh je dost nevlídný, ale když se zmíníme, že se zajímáme o tu vraždu hned otočí a zve nás dovnitř. ptáme se ho nejdříve co ho vedlo k najmutí pátračů. Obchodní záměry a odměna prý. Ukazujeme mu to neznámé plátno či kůži. Prý to není kůže, ale slisované pergameny. Říkáme mu, že to byl záletník, což věděl. Ptá se jestli v tom pergamenu něco nebylo. Snažíme se nějak domlouvat, ale nakonec mu to ukážeme. S dědkem to málem šlehlo. Přiznává, že je velmistr Vecny a tohle je jeho symbol, který mu zavražděný ukradl. Tohle byl taky důvod najmutí pátračů. Kdyby ho totiž nikdo nezabil přišel by si pro symbol sám. Takhle ho někdo zabil a on už se nedozvěděl, kde je ten symbol. Prosí nás ať mu vrátíme. Chceme čas na debatu a máme ho. Dohadujeme se a já se snažím ostatní přesvědčit, abychom mu to dali a udělali si spojence. Všichni na mě koukají divně, že zrovna já to říkám. Vysvětluji jim to. Úspěch Cartera bude znamenat, že všichni bozi přijdou o moc a tak je v zájmu všech bohů a jejich následovníků zapomenout na spory a spojit se ve finální bitvě proti Carterovi. To totiž musíme mít stále na zřeteli. Náš hlavní cíl. Všichni se nechávají přesvědčit, jen Malecovi se to pořád nelíbí. Koželuh už se vrátil a čeká. Snažím se ho přesvědčovat, ale nereaguje, až musí Cedrik bouchnout do stolu a trochu ho postrčit. Malec tedy symbol vyndává a dává ho velmistrovi (koželuh). Ten je nadšen a na chvíli zeleně zasvítí. Pak mám řeč, že jsme spojenci proti Carterovi a do doby než bude poražen musíme spolupracovat. No kouká na mě všelijak, ale mám pocit, že nám minimálně nebude nijak škodit. Pak nás odkazuje na místního kronikáře, který má vše sepsané z té doby. Loučíme se. Když vylezeme ven Malec se oboří na Cedrika: „To bylo naposledy panáčku“.
Dopis Liaře
Milá Liaro,
jsem moc rád, že tě mohu kontaktovat. Jsem právě v Tortuze se svými přáteli. Co nejdřív se odtud chceme dostat zpět do Nentyru. Doufám, že lord Carter se už neroztahuje u nás na severu. Moc na tebe myslím a těším se až budeme konečně spolu. Dávají se do pohybu velké události a nikdo nesmí zůstat stranou. Ten hobit co ti doručí zprávu bude tvůj kontakt na mě. Také potřebuji, aby jsi všechen zisk uchovávala. Také se spoj s barbary, které jsme zachránili s otroctví. Kdyby něco potřebovali postarej se o to, budeme je potřebovat jako spojence. Co vlastně tvůj manžel, pořád pije a rozhazuje peníze? Měla by jsi s tím něco udělat. Nedej na řeči a zbav se ho. Kněz havranní Paní ti jistě dopřeje sluchu a pomůže ti. Budu se snažit dorazit co nejdříve, tak se drž. S láskou
Nihlus
Malec vypráví (by Kafe)
Po návratu jsme se vrátili do našeho Tortužského obydlí, kde jsme si rozložili poklad, který nám věnovalo trávicí ústrojí toho slizouna z kanálu. Co dál? Už byl nejvyšší čas se porozhlédnout, kde by náš společný přítel a místní obchodník Jefremovič mohl nacházet. Eidě se udělalo dost nevolno. Když to Nihlus viděl, doporučil jí, aby si raději lehla a odpočala. Namíchal jí nápoj, který jí měl ulevit. Sebral jsem si věci a vyrazil do města. Neustále mě vrtalo hlavou, kde by asi náš severský jižan mohl vyskytovat. Lezl jsem po střechách, občas nahlédl do nějakého okna, ale nikde nic. Žádný z honosnějších domů evidentně nepatřil Jefremovičovi. Prostě zabitej den.
Alespoň se pokusím prodat nějaké ty šperky, které nám z pokladu zbyly. V podvečer jsem přišel do části Bazar. Jak tak procházím ulicemi, narazil jsem na Tabiniho, jak je u nějakého chlápka, kolem kterého leželi lapkové. Z ničeho se objevilo dalších asi dvacet kumpánů. To mi nedalo a zapojil jsem se do bitky. Mělo to celkem rychlý průběh až do té doby, než-li se dostavila hlídka lorda Baltimora. Naštěstí kapitán nebyla svině jako lidé lorda Cartera a smysl pro spravedlnost mu nebyl cizí. Tabini se trochu zakoktal, tak jsem se raději ujal slova, abychom nebyly ještě postiženi nějakým trestem, vysvětlil jsem mu, že ta mrtvá těla nejsou výsledkem úmyslného napadení. Ti, lapkové chtěli muže jménem Ancestor okrást a tito dva jej měli v úmyslu zamordovat. Kapitán se podrbal na bradě, poptal se přihlížejících lidí a uznal moji pravdu. Doporučil nám se tu pár dní neukazovat, páč více konfliktů za jeden den by nebylo vhodné a platili bychom pokutu až 15 zlatých. Těsně u východu ze čtvrti jsme se s Tabinim zastavili u gnómského obchodníka. Obchod byl docela úspěšný, získali jsme společných 950 zlatých.
Vyzvedli jsme v Baldově Val s Nihlusem, vyměnili si novinky, na které jsme narazili a zašli za Koppermanem. Starší chlapík byl celkem milí. Doprovázelo jej šest ochránců. Nepatlali jsme Kopermanovi omáčku kolem úst a šli rovnou k věci. Skončilo to Valandřiným nákupem Krvavé perly za 1000 zlatých. Navíc dostala perleťovou schránku, Nihlus získal náhrdelník pro svoji milou a navíc se Koppermaan přimluví u Jefremoviče, kterému i doveze vzkaz od nás a na odpověď nebudeme dlouho čekat. Nihlus si hrál s kartama, snažil uhádnout taženou kartu. To byl, ale voprus. Pobral jsem základní věci a šel se večer opít. V hospodě bylo veselo, nějací tři muži se bavili, jak se dva muži již od rána na sebe dívají a mohou se libovolně okrást. Zlodějíčci odložili vypité žejdlíky a šli na místo činu. Sledoval jsem z patřičné vzdálenosti. Opravdu, byli tam dva muži stojící jako sochy. Jeden ze zlodějů se tam nachomýtl a opatrně si odepnul váček, lehkým skokem se přitočil k druhému muži ze sekyrou. Jeho měšec byl mnohem nadutější, navíc ještě měšcem s penězi za cinkat před zraky sekerníka, ten se však ani nepohnul. Udělal krok od něj a už už si chtěl rozběhnout, když zloděje přetnula šikmo přes břicho a hrudník. Toho využil muž s katanou a jedním sekem usmrtil sekerníka. Nazpět si vzal své peníze a nadutější váček krvavých peněz také. To jsem k němu přistoupil a ptal se ho, jestli je to správné a čestné? Muž se představil jako Yoshiro: „O cti bychom mohli debatovat dlouhé hodiny a dny. Líbíš se mi, pojď se opít.“ Tímto mě pozval na žejdlík, klábosili jsme o lecčem až na konec mi nabídl kenseiský výcvik. Kalili jsme až do rána a přespali u nás.
Jakmile ze mě zbytkový alkohol vyprchal, vypravili jsme se do hospody poptat se o případu v pokojích. Hospodský nám popsal jak našel mrtvého, podivný pentagram, vysypané trávicí ústrojí a přirození nacpané v ústech. Podivná byla posloupnost, která moc nenasvědčovala rituální vraždě. Více o tom ví ti inteligentnější ve skupině. Prohledávali jsme celý pokoj, až šesti hodinách jsme našli v komíně uschovaný deník, ve kterém byla dlouhá soupiska různých žen. Co nás zaujalo, bylo jméno Alice Krankenwergové, a v podlaze některé osobní věci. Podle všeho tento obchodník si užíval se vdanými dámami a na každé něco měl. Objevili jsme i důkaz proti někomu, se symbolem Vecny, fialový kámen s bronzovým okem.
Další kroky nás vedly ke koželuhovi Mourkovi. Z počátku byl dost protivnej, že k němu lezeme až na večer, ale když jsme se zmínili o tom, že šetříme případ z pokoje Baldovského hostince. Pán se usmál, pustil nás dál. Vždy, když jsme mu něco pověděli, on nám na oplátku dal také nějaké informace, třeba že v sousedním pokoji žili čtyři bouchači, jak je tedy možné, že nic neslyšeli? Lord Carter uctívá primordialy, konkrétně jednoho z nich...toho, který tvořil zbraně, jako je jakýsi „Spáč v zemi.“ Zmínil se o nějakých kobkách pod ruinami Letohradu, dřív město Tieflingů a také upírů apod. Smrt se tam honí v koňských spřežení. Lord Carter uctívá Jormunatorga...primordiala ohně a vody. Aby toho nebylo málo zjistili jsme, že tento chlapík uctívá Vecnu a je jím veleknězem. To, co jsme našli bylo Oko Vecny.
Dojedli jsme pohostinství od velekněze a dále nás čeká setkání s Alexeiem Jefremovičem a kronikářem Alastorem.
2025 ©