Eida se konečně dočkala své dlouho připravované svatby...a objevilo se více než jen málo komplikací...však sipřečtěte zápis od Vikinga, Kafeho a Tabythy.
Svatba by Malec (Kafe)
Vrátili jsme se do Hammerfastu. Jednoho dne jsme obdrželi drobnou postavičku, význam mi trochu utíkal. První, co mi napadlo, že se jedná o druh pozvání na Eidinu svatbu. Stejně jako ostatní, i já jsem se rozběhl po městě nakupovat. Objevil jsem jednoho kameníka, který byl ochoten vyrobit sošku celé naší skupiny. Všechny Malec objímá, jakmile Eida sošku jakkoli natočí, Malec neustále hobitku sleduje. Kupodivu jí to hodně pobavilo.
S Nihlusem a Tabinim jsem vyrazil ke stolu, kde se hrálo Nejslabší, spíte pod stolem. Pietr opravdu moc nevydržel a jako první ležel pod stolem. Už jsem se těšil, že konečně se zde našla disciplína, ve které bych mohl vynikat. Jenomže, shardmind Tabini je více než odolný, ten šupák mě trumfnul. Opět jsem se vrátil k pípě a pokračoval jsem v nalejvání se, abych neudělal velkou ostudu. Také jsem se zúčastnil silové zkoušky v přetahování, dostal jsem se až do finále, kde se proti mně postavil poměrně vysoký hobit Ruben „obr“ McIntosh. Dlouho, převelice dlouho jsme se přetahovali, až souboj skončil remízou. Podali jsme si ruce, dostali i cenu pro vítěze a objednali si pití. Jak jsme tak popíjeli, zaslechl jsem drobný výkřik ze dvora. Malátnou chůzí jsem zalezl za dveře a rázným krokem se vydal ke vchodu na dvorec. Na zemi se válel hobit Armín s podříznutým krkem. Ihned jsem k němu přiskočil, strhl jsem rukáv, který jsem mu přiložil kolem krku, zdvihl jsem jej ze země, když na to zaječela hobitka: „Áááááá, vraždáááá!“ Otočil jsem se svižně pospíchám za Nihlusem. Na chodbě proti mně se objevil dav hobitů, hnající se naproti. Ignoroval jsem asi padesát mrňousů až jsem se dostal k madame Swiftriftové a Ostermanové: „Stát! Proč jste ho zabil, za to budeš viset!“ Na to se všichni obrátili a oponovali na její rozhodnutí. Uzavřeli nás do pokojů. To mě dost nasralo, chtěl jsem své věci a vztekal jsem se na každém kroku. Nakonec mi přinesli standardní věci a zbroj. Dalšího dne nás navštívili obě hobití madame. Dozvěděli jsme, že pokud neseženeme vraha do pohřbu, tedy tři dny, budu oběšen. První kroky nás dovedli k domovu zesnulého. Manželka Ruby byla kyselá jako prdel. Zaskočil jsem s ní do sklepa. Ostatní prošmejdili dům, kde se nalezli dlužní úpisy, nějaké drobnosti a dost peněz. Jak je tedy možné, že měl tolik dluhů. Ve sklepě jsem objevil spousty zbraní, ať magických, tak i obyčejných. K další zastávce jsme dorazili ke hřbitovu a márnici. Tam i s pomocí rituálů jsme zjistili způsob provedení vraždy a s největší pravděpodobností útok provedl hobit.
V jednom z rohů byly stopy elfky „Roznožky“ a zbytky ejakulátu. Roznožku hledat je údajně těžké , vyhledali jsme proto osobu, která byla posledním zákazníkem v době smrti Armína. Ten hobit byl neskutečně voprsklej. Hrozně mě točil do vývrtky až jsem ho čapnul a párkrát s ním třísknul o zem. Chvilku jsme se hádali: „Neser mě, ty kreténe chlupatej!“ Neudržel jsem a spustil jsem na něj. To se hobit urazil a dal nám sbohem. Od té chvíle jsem se raději držel zpět, abychom měli alespoň nějaké stopy.
Večery jsme trávili v hostinci u Jorika. Dalšího dne jsme běhali z místa na místo a kolem oběda se nás někdo snažil otrávit. Nechali jsme si zavolat hostinského a pak i hospodyni z kuchyně. Údajně byla u celé přípravy našeho jídla. Nečekali jsem s pozdravem a ihned se optali: „Vy jste chystala jídlo? Co jste do toho dala?“ Hospodyňka překvapivě vykulila oči a my pokračovali s otázkami: „Strávila jste celou dobu u přípravy? Nevzdálila jste se ani na chvíli?“ Z hospodyňky vypadlo, že pro kuře musela odejít, a když se vrátila, u dveří zůstal zbytek výkalu. Nečekal jsem ani chvilinku, popadl kladivo a rozběhl se do kuchyně hledat stopy. Jak ve mně vřela krev nedělalo mi sebemenší problém sledovat kroky našeho traviče. Stopy nás dovedly až k místní apatice, kterou, pro nás bohužel, vedla kenku. Pro získané informace jsme museli zaplatit tučnou sumu, ale dozvěděli jsme se, že před chvílí tento obchůdek opustili dva hobiti, homeless Jimmy a kloboučník Lanny. Okamžitě jsme vyrazili k jeho obchodu, ale tam se nenacházel, rozhodli jsme se počkat, poněvadž jsme si byli jisti, že jed na nás zapůsobil. K večeru se náš očekávaný ukázal. Pietr se chtěl ukrýt, ale převrhl kasu s penězi. Najednou se Lanny otočil a dal se k úniku. Vyskočili jsme z úkrytu a dostihli kloboučníka, kterého jsme tvrdě vyslýchali. Ve všem strachu nám pověděl, že za vším stojí Kunhůta, Paní zlodějů a vražda Armína byla pouhá náhoda, poněvadž omylem zjistil, co se na nás chystá. Předali jsme Lannyho hobitím matkám, aby jej rozsoudily podle jejich uvážení. Samozřejmě vzaly v úvahu jeho situaci. Jako příbuzný Swifterů jsme čekali, že trest smrti jistě nezíská. Lanny nám udal polohu Kunhůty, kam jsme okamžitě vyrazili. Nacházela se v hostinci u Jorika, kupodivu měla i pokoj hned vedla nás, takže měla více než dobré informace o naší situaci. Valandra mi rychle otevřela dveře a ztečí jsem zaútočil na Kunhůtu. Myslel jsem, že bude mnohem silnějším protivníkem, ale jak se ukázalo, vše mělo teprve přijít. Jen co Kunhůta padla, prozradila nám, že se chystá smrt barona Stockmera, Valandřinýho otce. V tu chvíli odkud si vyletěla šipka, která se prohnala hlavou Kunhůty. Střelcem nebyl nikdo jiný, než-li lord Carter a nebyl sám. Přivedl si sebou Burzáka s jeho bodyguardem obřím trollem, dále povolal velkého démona, který nám zatarasil cestu ven. „Měli byste složit zbraně a vzdát se.“ Prohlásil s úsměvem Carter. Eida, která se k nám na konec přidala jako první vrhla dýku ke Carterovým nohám a prak upustila na zem. Tabini se bezvýznamně opřel o svoji hůl. „To nemyslíte vážně! Ten zloduch vás vyhnal z města, zabíjel a tyranizuje okolí a nyní se chcete vzdát?“ Zařval jsem z plna hrdla. Nihluse to dost pobídlo a vyslal síly své paní do útoku. Valandra se také chytla a ovládla trolla. Snažil jsem se Cartera zranit, ale asi jeho mocné síly nedovolily mě jeho zranit. Byla to jedna z našich posledních akcí, poněvadž Cartrova magie většinu z nás znehybnila a o chvíli později nás imobilizující efekt zkameněl.
Těžko říci, jak dlouho, ale probrali jsme se v černé místnosti. Netrvalo dlouho a uprostřed vzplálo světlo svíčky. Byli jsme spoutáni a jen v tom nejprostším oblečení. Ve světle svíčky se objevila tvář lorda Cartera: „Nuže, nyní vše záleží na vás. Nyní budete převezeni do Tortugy, kde za vás dostanu dost veliký obnos. S tím je tedy spojeno i bezpečí, kterého se vám dostane na lodi. Pokud však se rozhodnete dělat problémy, budete náležitě potrestáni. Přeji vám příjemnou plavbu a nikdy...na shledanou.
Svatba by Valandra (Tabyta)
Aidina svatba se přiblížila. Nevěsta zmizela do hobití čtvrti a my ostatní jsme hlavně sháněli nějaký svatební dar. Já jsem Aidě koupila sukni, která je krásně zdobená, ale když je možnost se dobře schovat, to se jí vždy může hodit.
Svatba byla fajn, samá zábava a jídlo. Největší sranda ale byla, když dal Aidě dárek Malec. Aida byla tak mimo, že ho objala. Asi už byla trochu nalitá, ale to Malec a ostatní taky, ještě že jsem pila vodu. Nějakej nalitej hobit, rozbil džbánek vína a zadupával střepy do země, tak posuďte, jak museli být všichni mimo. Najednou mi ale zaznělo v hlavě Tabiniho varování, něco se mu nezdálo, vyšel ven a já napjatě čekala, jestli se vrátí. Měla jsem na sobě fakt pěkný šaty a nerada bych si je zmazala v bitce. Tabini se ale vrátil. Po chvíli se však ztratil Malec a to už šlo do tuhého. Zvenku se ozval jekot, a když jsme všichni vyletěli ven, Malec držel pod krkem zkrvaveného hobita. Byl to ten moula, co před chvílí zadupával střepy do podlahy. Teď měl kolem krvavého krku kus Malecova rukávu a bezvládně visel Malecovi z náruče.
Ty chytrý hobity nenapadlo nic lepšího, než všechno hodit na Maleca, Aida se nás ani nezastala, jedinej, kdo se za nás postavil byl úplně zlitej Pietr, ale místo aby šel s námi, si ho Aida zatáhla ještě na svatební noc do postele – zajímalo by mě proč, když se beztak na prd zmohl. Odvedli nás do vězení a my zjistili, že mrtvý hobit se jmenoval Armín Nohead. Druhý den ráno nám bylo řečeno, že pokud do 3 dnů nedokážeme Malecovu nevinu, bude se Malec houpat na hobití šibenici – teda asi mu ji budou muset upravit, protože co by to bylo za oběšení, když by škrtal koleny o zem, že…
S vyšetřováním jsme začali u Armínovy manželky. Byla to asi ta nehnusnější hobitka, jakou jsem kdy viděla. Vypadala jak ropucha, mluvila stejně, ani se nedivím, že s Armínem neměli děti…Tvářila se, jako zdrcená vdova, ale když jsem se na ní podívala líp, spíš se radovala z toho, že jí ze smrti manžela kápne dědictví. Všichni jsme se vydali na průzkum, i vystřízlivělý Pietr. Já jsem prolezla cvičiště, kde Armín trénoval hobity. Uprostřed byl písek a okolo cvičiště byla dřevěná podlaha, chvíli jsem se rozhlížela a pak jsem si všimla, že jedno prkno, který je asi nejdál ode mě, je povolené. Doběhla jsem k němu a pod prknem jsem našla truhličku s různými šmuky, ale také s penězi, dlužním úpisem, ze kterého bylo zjevné, že Armín poskytl Rubenu McIntoshovi půjčku, kterou mu ten měl platit doživotně…navíc jsem našla dopis, podle kterého jsem se na první pohled začala domnívat, že byl Ruby nevěrný – kdo by se taky divil.
Ostatní toho moc neobjevili, nejúspěšnější byl asi Nihlus, který se Armínovi pohrabal v účtech a našel, že kloboučníkovi Lannymu dlužil přes tisíc zlatých…takový malý kloboukový maniak. Milenka Armína byla Marybeth Lovettová, v poslední vůli dostala stejně jako Ruby.
Od Ruby jsme se vydali za Armínem. V márnici to tak páchlo, že jsme s Pietrem radši zůstali venku. Pak jsme vyrazili za Rubenem, měl úplně prázdný byt, vypadal zchudle, chlapec. Vypadlo z něj, že kryl Armína a jeho milenku. Ruben měl ruce poškrábaný od kočky, Mat Swiftrift, který vlastní zastavárnu a také vražedný nůž, je poškrábán pro změnu od psa. Stejně poškrábaný je i vrah, takže jsou pánové zranění fakt blbě.
Druhý den jsme šli do pekárny k Renému a Marybeth. Po 15 letech manželství čekali dítě a všichni si povídali, že dítě je Armínovo. Marybeth nám to vlastně potvrdila a kázalo se, že madam vydírala Armína, měla hafec dluhů, asi nějaká mánie na hardy a boty…to jsem zvědavá, co to bude za dítě…Tatínek magor do klobouků, maminka do hadříků a botiček…
Prolezli jsme ještě několik podezřelých, když jsme v poledne vyčerpaní dorazili do hospy. Malec se vzhl na jídlo a hned ho vyplivl a nechal si zavolat hostinského i děvečku, která vařila. Jídlo bylo otrávený. Po stopách jsme došli až do apatyky, kde nám lékárník (zatracenej žiďák Kenků, kterej nás nejdřív polootil skoro o sto zlatejch) prozradil, že jed si u něj koupil kloboučník Lanny, prý pracuje s královnou zbojníků. Jsem si mohla myslet, že v tom má ta čubka Kunhuta prsty!!!
Počkali jsme si v krámku na Lannyho, přišel až za stmívání, chvíli zapíral, ale nakonec z něj vylezlo, že fakt maká s Kunhutou a to proto, že jeho milovaná Morgana by byla v ohrožení života. Jako opět trochu nechápu, jak takový smrdutý a špinavý strašidlo, jako je Morgana, může někdo milovat…blbé
Zjistili jsme, že ta mrcha Kunhuta má pokoj v hostinci hned vedle nás, vlítli jsme tam na ní a killnuli jí během chvilky, ale ještě než chcípla, tak nám řekla, že za vším má prsty Carter.
Jako nemusela se ani snažit, protože ten přišel se svými pucfleky během chvíle. Chvíli jsme vzdorovali, ale pak nám tak nakopali, že nezbylo než se vzdát. Měl chytrý kecy a výsledek stejně byl, že putujeme do otroctví…bezva :-/
Léčka by Nihlus (Viking)
Po několika dnech putování jsme opět dorazili do Hammerfastu. Sotva jsme se ubytovali v hostinci Ejda zmizela, že se musí věnovat svatbě. Další den nám přišli pozvánky na hobití svatbu. Pozvánka byla vlastně dubová větévka. Jelikož vím jak probíhá hobití svatba, vím co čekat. Po obřadu se všichni, kteří obdrželi tyto větévky shromáždí, vytvoří špalík, kterým novomanželé projdou. Při průchodu na ně házejí tyto větévky. S hobití svatbou se váže několik zvyků. Předně kdo sedí na třinácté židli tak k jídlu při hostině dostane jen kravské oko. Pokud ho ovšem s ní bude několik dní požehnán Avandrou. Po hostině se také ženich a nevěsta na židlích nesou 3x kolem stolu. Ten kdo prý nese nevěstu se do roka ožení/vdá a ten kdo nese ženicha zase zbohatne. Každopádně bych chtěl nést Ejdu a zkusit zda-li se mi to nevyplní z Liarou. Málem bych zapomněl, každý host s pozvánkou (větévkou) by měl přinést nějaký dárek. Jelikož vím, že budování vztahů je v obchodě to nejlepší rozhodl jsem se před hobity ukázat v dobrém světle. Koupil jsem velmi skvostnou sošku Avandry. Stálo mě to 250 zlatých, ale myslím, že by se mi to mohlo vrátit, jelikož hobiti mají velmi dobrou síť předávání a získávání informací a to v rámci celého Nentiru.
Druhý den ráno se všichni myjí a šlechtí. Nezůstávám pozadu. Jsem trochu naměkko, jelikož musím myslet na to jak se vdávala Liara. Dopoledne se přesunuje do hobitího města a v chrámu Avandry se účastníme obřadu. Obřad je moc hezký. Na jeho konci tvoříme špalír a novomanželé procházejí. Po té již jdeme na hostinu a začíná veselí. Na hostině se s Val valíme oba k jedné židli – třinácté. Galantně jí pouštím a dělám na ní ksichty. Po hostině předáváme Ejdě dary. Je moc šťastná a pak již začíná nošení židlí kolem stolu. Chytám se té nevěstiny, ale jelikož jsou hobiti malí zvládnu s nimi jen kolo a půl. Sakra zase se nedaří. jdu radši pít. Připletl jsem se k soutěži v pití a po několika kouscích zvracím do vědra. Sakra zase nic. jdu zkusit štěstí v kostkách a...zase nic. Pak se jdu přetahovat, ale i zde nemám úspěch. nasraně se klidím do rohu se džbánem s vodou.
Najednou slyšíme ze dvora křik. Pomóc, pomóc. Běžíme ven a vidíme jak Malec drží zkvaveného hobita, vedle je hobitka co křičí. Malec ho nese ke vchodu a říká rychle pomoc, třeba to přežije. Obhlížím rány. Má dvě na těle, ale ty nejsou smrtelné. Smrtelná byla rána na krku a hobit jménem Armín vykrvácel. Rychlá obhlídka a našli jsme nůž a já světle modrou nit, kterou jsem nenápadně sbalil. Samozřejmě se všichni kolem nás sesypali a jsme hned obviněni z vraždy. Bráníme se, ale není to nic platné. Ejda nic neříká je úplně zaražená. Pokud se nechceme osvobodit silou nezbývá nám nic jiného se vzdát. Odvádějí nás do domu k Swiftriftrům, kde jsme drženi, než se poradí co dál. Noc strávíme nervózním čekáním, které narušují jen Malecovi rozmluvy se strážnými, aby mu přinesli jeho věci.
Ráno si nás zavolala stará hobitka, která nám sdělila, že pokud do tří dní nic nevypátráme Malec bude pověšen a my možná s ním. Dají nám naše věci a mapu hobitího města s popisky, kde kdo žije. Připojil se k nám jako průvodce, čertsvý Ejdin manžel Pjetr. Ten nám trochu odhaluje jaké vztahy zde panují. Naše první kroky míří za čerstvou vdovou. Pouští nás dovnitř a není nijak příjemná, ale ani moc smutná, což je také divné. Každý si rozdělujeme jeho dům k prohlídce. manželka nám kupodivu nebrání a tak každý něco nachází. Já jsem našel v účetních knihách několik zajímavých věcí. Účty sedí, ale některé platby jsou podezřelé: platba vetešníkovi kde je v závorce uvedeno pro kmotra (že by výpalné?), splátka dluhu od místního kameníka, velké množství reklamací za figurýny za poslední dva měsíce, velké dluhy za klobouky a dvouměsíční dluhy za dodávky z Riverroadu, účet s popisem nože pro vetešníka podobající se vražedné zbrani. To vše ukazuje na některé nezřetelné motivy, které je třeba prošetřit. Někdo další našel na svičišti tajnou schránku s všelijakými blbostmi, ale také s milostným vzkazem. Takže je tu i nevěra. Už to začíná do sebe zapadat. Vyrážíme za kameníkem, který měl být jeho nejlepším přítelem. Ten je docela smutný, ale také se pokusil spálit dlužní úpis, zajímavé. Zahrnujeme ho sérií důvtipných dotazů a dozvídáme se, kdo je milenkou Armína. je to manželka místního pekaře a vypadá to, že Armín měl s ní dítě. Mě osobně se nezdá jako viník a tak jdeme zase dál. Radíme se co a jak a já navrhuji navštívit vetešníka a skřípnout ho jestli neví něco o noži. Tak se také stalo. S vetešníkem se dáváme do řeči a pak se ho náhodou ptáme na nůž, který si u Armína objednal. Potvrzuje nám to a následně mu nůž ukazujeme. Ptá se kde jsme ho našli. V těle Armína, řvu na něj a máme tě vrahu a ted se budeš houpat. Vetešník úplně zbledne až se málem složí, je mi jasné, že to neudělal, ale třeba se něco dozvíme. No nedozvěděli jsme se nic, ale alespoň by se to dalo na něj hodit. Sice by to nebylo správné, ale účel světí prostředky.
Takže už jsme vyškrtli dva hobity. Přemýšlíme co dál. Jdeme tedy za jeho milenkou. Nejdřív promlouváme s jejím manželem pekařem, který je štastný, že bude otec (no otec je Armín). Na vraha nevypadá a tak jdeme navštívit jeho ženu. Pořádně na ní klekneme a vypadá to, že ani ona nám moc nepomůže. Vztahy se dost zamotávají, jelikož Armín jí odkázal 1000 zlatých, zřejmě jako zaopatření dítěte. Jdeme tedy pak za notářem, který nám potvrzuje změnu vůle před pár dny a pak nás důstojně vypoklonkuje jeho sluha. Vše se nějak zamotává a nic nás nevede k cíli. Jdeme se tedy ještě podívat za kloboučníkem, který mu dodával spousty klobouků. Kloboučník je dost divný a také je divné, že není ani moc smutný, když mu zemřel takový dobrý zákazník. Bohužel, ale na nic jiného nepřicházíme. Když jsme odcházeli zdál se mi dost nervózní, musíme se sem ještě vrátit. Jdeme se pak najíst do hostince. Mám takový divný dojem, ale kouřící polévka chmury zahání. Malec se pouští do jídla a hned to vyplivává. Koukáme na něj a hned nás napadá jed. Někdo se musel dostat do kuchyně. Malec je jak ohař našel stopy a ty nás zavedli do lékárny, kde se nám za tučný peníz podařilo zjistit kdo si koupil lék, který i zabíjí. Byl to kloboučník. takže přeci ho jeho nervy zradili. Běžíme k němu. Vcházíme do krámku a Malec ho hned chytá pod krkem, já hned zamykán a stavím před dveře stojany s klobouky, abychom byli odhlučněni. Po trochu násilí již víme všechno. Kloboučníka si najal Kunhuta, která se nás chtěla zbavit. Kloboučníka měla v rukách tím, že zadržovala jeho milou. Kloboučníka se nám zželelo a předáme ho spravedlnosti. my se zatím vydáváme za Kunhutou, která bydlela vedle nás v hostinci. Opravdu mazané.
Vrážíme do pokoje, kde je Kunhuta. Je překvapená a tak není problém jí zabít. Sotva padne k zemi mrtvá začne se v rohu zhmotňovat lord Carter a s ním i obří démon, který blokuje cestu. Carter má monolog jak jsme mu pomohli, že jsme odstranili Kunhutu, jak nás respektuje a nabízí nám práci v jeho službách. Nebo padneme. Všichni jsou ztuhlý. To nejde a tak říkám proroctví mluví jasně on musí být zničen a útočím. No Malec se přidal hned a pak i ostatní. Carter je nad naše síly a my končíme jako kusy kamene…
Závěrem
Nyní v kampani nastal zvrat. Postavy zrazené a prodané do otroctví putují do nejhoršího města Poinaru - Tortugy. Avšak, jejich příchod do tohoto sídla zmaru a moru byl bohy plánován dřív, než náš příběh skutečně začal...Co se stane v Tortuze?
2025 ©