Záchrana Alexeie „Seveřana“ Jefremoviče by Malec (Kafe)
Chudák Eida se nám rozstonala. Nihlus ji doporučil, co má dělat, aby horečky ustoupily. V domě jsme se handrkovali, jak Jefremoviče zachránit. Podle všech informací, ke Svolávačům se nelze dostat jen tak. Pokud si někdo objednává zboží jimi vytvořené, je po částech dovezeno do malého přístavu. Otroky pravděpodobně dopravují do Dymníku teleportem. Pár dní jsme se plácali na místě, dokonce jsme navštívili Vyhnance. Večer se máme zastavit a možná nám poradí.
Společně nás napadlo, že pod sopkou vedou tunely až ke štolám. Na to si Nihlus vzpomněl, že má všemožné kamarády, dokonce i mezi žebráky. Ve stokách se jich žilo spousta. Nihlus je nedávno vyléčil, tudíž měl u nich vroubek. Našel se mezi nimi muž štěstěny, chlápek nemocný, že byl nepřetržitě v křečích a slepý. Nenechal se kamufláží obelstít a zjistil, že se nejedná o nemoc, ale o kletbu. Okamžitě pro nás poslal Cedrika, hlavně pro Val a Tabiniho.
Jakmile jsme našli Nihluse, oba magikové se k němu vrhli a zkoumali postiženého, co mu je. Sedl jsem si do rohu, načež mi Nihlus poukázal, že v šeru jsem si nevšiml asi 14 dní starých zvratků. Alespoň byly dost suché a svojí plátovou rukavicí jsme vše seškrábnul. Pořád se tam ti tři dohadovali, jak začít, co kreslit, každej z nich byl moc chytrej. Povídám: „Nechcete, abych omrknul svým racionální okem?“ Tabini se pousmál: „Netvrď mi, že víš, co to slovo znamená.“ Všichni tři se celkem hlasitě rozesmáli. Posadil jsem se zpět na místo a otevřel si čutoru s dobrým pitím. :)
Nabídl jsem jim, budou-li jej potřebovat přidržet, aby je třeba nenapadl při lámání kletby, jsem připraven. Runy byly dokresleny a moje chvíle přišla. Nasadil jsem mu kravatu a nabalil na sebe. Chlápek osvobozen ze svého prokletí. Podle Val, byl v kovárně u něčeho velice cenného, co měl za úkol hlídat, proto jej prokleli, aby nikomu dlouho nic neřekl. I když kletba byla zlomena , žebrák zůstane slepý, ale může mluvit a volně se pohybovat. Po krátké debatě jsme se mimojiné dozvěděli, že madam Krankenwerg se chtěla zbavit svého manžela a najala si zabijáka. Lord se to dozvěděl a poslal našeho žebráka zabít zabijáka Krankenwergové. Madam to na poslední chvíli zjistila a vše honem zrušila a na žebráka navlékla pokus o vraždu. Lord Krankenwerg nehcal chlapíka poslat ke Svolávačům do otroctví. Pak nám popsal, jak se dostat ke koboldům a jejich pánům trogloditům. Poněvadž ráno padl návrh, že bysme si měli opatřit hábity Svolávačů, proto Val, Tabini a Cedrik vyrazili ke skladu. Já a Nihlus jsme šli pro velké vejce, ale nejrpve jsme se zastavili v rozbořeném hostinci. Pozdravil jsem chlapce, kteří opravují Baldovský hostinec. S Nihlusem jsme je prohledali, zda-li nenajdeme nějaké zbytky ze zemního draka. Jakožto bystrý hoch u díry, kudy se drak dostal pryč jsem objevil kusy masa a šupiny. Na trhu jsme koupili pštrosí vejce a nakonec jsme s Nihlusem kývli na to, že obstaráme originální troglodití vejce. Obchodník nám jej nabízel za 20 dukátů, Nihlus s ním chvíli jednal, ale už mi to přestalo bavit a trochu jsem se do toho vmísil a udeřil na prodejce po svém. Nakonec jsme se dohodli a s původním vejcem jsme šli ke stokám. Po chvíli jsme narazili na barikády, které spíše připomínali skládku, odkud se vynořila smečka koboldů. Páč nám žebrák sdělil, že koboldi jsou posránkové, po krátkém představení jsme se zeptali na jejich pány. Dovedli nás ke vchodu. Kolem nás se poté sešlo několik trogloditů v čele se šamanem. „Jsme tu v přátelské návštěvě a navíc bychom mohli uzavřít zajímavý obchod. Nejprve jsme předali vejce, ze kterého byli celý bez sebe. Poseděli jsme u ohně, pokouřili dýmku a k večeru nás doprovodili ke vchodu do Kovárny chaosu. Vylezli jsme v latrínách, odkud jsme vyrazili pátrat po Seveřanovi.
Cesta k věznici šla hladce, minuli jsme pár strážných až jsme dorazili k žaláři. Valandra s Nihlusem generálským způsobem sprdli oba hlídače za neupravenou uniformu. Jeden z nich si okamžitě šel poupravit a vyčistit výzbroj. Ten druhý se postavil do pozoru. „Tak jdeme, ne? Voe.“ Hlasitěji jsem se ozval. „No, jasně. Jdeme, ne.“ Přikývla Val. Strážný otevřel žalář. „Ty, odemkni ho a spoutej do řetězů.“ Přikázala Val strážnému, poslal nás pro něj Nejvyšší svolávač Štěpán. Strážný chvíli vzdoroval, ale nakonec uposlechl. Při cestě z vězení jsem opatrně čapnul hlídače a hlavou praštil o kamennou zeď. Ihned se poroučel k zemi. Hodili jsme za mříže a ostatním dali klíče , aby mohli utéci a zároveň dali Svolávačům falešnou stopu o zrádci ve vlastních řadách. Jeden z posledních strážných nám dělal malé problémy, ale Val jej šikovně poslala do kasáren pro ostatní. Už nám chyběl poslední krok k záchraně, spustit tlustého Jefremoviče několika metrovým tunelem k Cedrikovi. Korpulentní seveřan vážil tolik až se lano postupně trhalo a Jefremovič se řítil k zemi. Bohužel, si zlomil obě nohy a nazpět jsme ho ze Cedrikem nesli na mém štítě až k východu. Když jsme je odnesli do bezpečí, obstaral nám drobnou odměnu. Již musíme jen doprobrat jak dále na Cartera a pak se uvidí, jak s ním zatočíme. :)
2025 ©