Zápis by Malec (Kafe)
Středečního rána nás probudily paprsky slunce. Jako první jsme se sešli s Val ve světnici, odkud jsme zahlédli otevřenými potlučenou Eidu s Nihlusem a Cedrikem. Jakmile se probrali, Eida s Tabinim , ve zkratce nám řekli, co se stalo poslední noc. Sejmuli Nihlusovo úhlavního nepřítele, Donáta. Nechal jsem je nasnídat vydal se vylepšit si svoji zbroj. Oběhnul jsem kováře Drtivce, a pak mě nohy vedly ke koželuhovi Mourkovi. Ty ostnatý nárameníky jsou fakt hustý.
Vrátil jsem se pro ostatní do Baldova. Konečně už byli nadlábnutý a v hostinci již bylo vše nachystáno k jednání z lordem Jefremovičem. Než-li jsme začali diskutovat o stávající situaci, pohostili nás čím jsme chtěli, ještě, že jsem nesnídal. Jefremovič nám dal zajímavé typy:
Už jsme se chtěli rozloučit, když se najednou začal hostinec kymácet ze strany na stranu. Koukali jsme po sobě, co se děje. Nikdo nic netušil. Ze země se asi po minutě vynořila zubatá hlava s tělem posetým šupinami a ostny, mezi kterými se vlnily blány....zemní drak. Byl dost inteligentní, dalo se s ním mluvit. Eida se pokusila s ním domluvit, ale marně. Boj začal. Drak s oblibou tvořil jednu zónu za druhou, která nás zraňovala. Útoků, které nás oslepovaly též nebylo málo a z naší strany....co říci, byla to tragédie, štěstí nás opustilo. Byť jsme se řezali do posledního konce, Eida i já jsme se váleli v kalužích krve. Eida už ani nedýchala, hobitka se nedala ani stabilizovat. Ke mně se poté oba seběhli a stabilizace mého těla byla ještě možná. Dohodli jsme se, že počkám s Eidiným tělem, aby jí nikdo nedorazil úplně. Tabini s Valandrou odběhli hledat někoho, kdo by znal rituál Vzkříšení. Doporučil jsem jim, aby zašli za koželuhem Mourkem, který je vysoce postaveným Vecnovým přisluhovačem. Ten sviňák si řekl o naší pomoc, jakmile ji bude potřebovat, ozve se. Co by se dalo očekávat od zlého přisluhovače, určitě se nebude jednat o nic dobrého.
Společně jsme otevřeli Jefremovičovy dopisy.
Z penězi jsem měl menší zpoždění. Cestou zpět jsem se zastavil v otrokářské aréně, kde jsem nakoupil padesátku otroků, se kterou jsem napochodoval do Baldova. Moc jsem nepřemýšlel o možných následcích, lidé nás pohledem protínali jako mečem. Asi nebyl dobrý nápad je sem takto dopravit, ale v poslední chvíli mě trklo, že by nebyl špatný nápad je zapojit do rekonstrukce hospody. Dále mi slíbili, že každou neděli se zde sejdeme, kde si objasníme případné opuštění Tortugy. Doma jsme si sedli ke stolu a probírali postup, jak zachránit Jefremoviče z kovárny Chaosu. Nejpravděpodobnějším řešením bude tichá nebo diplomatická akce. Co to bude, uvidíme, až to vymyslíme.
Pekelně horká schůzka by Valandra (Tabytha)
Když se ráno vzbudím, Eida a Tabini vypadají unaveně, Nihlus a Cedrik oba spí. Cedrik vypadá, že je popálený od kyseliny, Nihlus má obrovský modrý monokl a pár řezných ran, stejně tak Eida. Podle toho, co povídali, si dali v noci fight s Donátem na hřbitově a ten je evidentně už v pánu. Oba se tváří divně, jako by místo Donáta a nějakýho obra, či co to mleli, klátili sebe navzájem. Na mou poznámku, že je Aida vdaná mi Tabini řekl, že prstýnek nemá, tak o co jde…kdo ví, co tím chtěli říct.
V poledne nás čekala schůzka s Jefrenovičem. Chlapec má slušné kontakty, zarezervoval celou Lopatu a krumpáč jen pro nás…chvilku si ze mě utahovali, že pořád nepiju žádnou kořalku a pak jsme začali jednat o tom, jak na Cartera. Během hovoru jsem se dozvěděla, že můj otec, baron Stockmer adoptoval Cartera, aby měl dědice. Skoro hodinu poté jsem viděla rudě a moc nevnímala, co Jefrenovič říká.
Na konci našeho setkání nám předal dopisy s kontakty na skupinu pracující proti Carterovi a jeden dopis s informacemi pro nás. Ve chvíli, kdy mi předával obálku s dopisem, jsem najednou pocítila, jak se podlaha naklonila. Jako by se tam podlahou probíjelo něco obrovského. Upozornila jsem na to ostatní a jen tak něžně se optala, jestli toho obra fakt porazili…anebo jestli neporazili obří mimčo a tohle je naštvaná mamka…po dalších dvou nárazech vyletěl z podlahy hnědý zemní drak…asi dostal chuť na nějakýho človíčka. Bohužel jsme po chvíli zjistili, že ne na ledajakého, ale přímo na Jefrenoviče!!!
Boj byl dlouhý a dost tuhý…drak měl s sebou i své poskoky a navíc kolem sebe flusal písek, který nás oslepoval…Mně se navíc obrovsky vedlo, má kouzla neminula cíl přesně dvakrát. Připadala jsem si zbytečná, ve finále stál celý boj Eidu život, Maleca se mi podařilo stabilizovat…A drak si odnesl Jefrenoviče do kováren chaosu.
Malec zůstal v rozbořené hospodě u Eidy a my s Tabinim běželi za Mourkem, který nám pomohl Eidu pomocí rituálu přivézt zpět mezi živé. Tato službička však nebyla zadarmo. Nejen, že jsme mu poskytli všechny ty netopýří uši, žabí oči a podobné libůstky, vymámil z nás slib, že až bude chtít, požádá nás o jakoukoli službu a my ji vykonáme…
A tak jsme nakoupili zásoby – jídlo, léčivé lektvary a pár magických věciček a připravili jsme se na cestu do kováren chaosu.
2025 ©