Ďáblova stopa je středovou částí Poinaru. Jako taková by měla být centrem celého císařství (bývalého). Bohužel tomu tak není. Nachází se přímo uprostřed Dorských štítů...v podstatě je přístupná jen z necivilizovaných (pro mnohé) Kazarských plání a nebo jedním průsmykem z východních oblastí a jedním průsmykem ze západních oblastí.
V dobách prvotních Poinarských říší a za vsestupu První říše byla tato oblast zcela bezvýznamnou. Prostě hory, které rozdělovaly kontinent na dvě poloviny - a byly velmi těžko průstupné. (I proto se na západě vyvinula zcela odlišná elfí kultura od východní). Casem se do Dorských štítů začali stahovat čarodějové, alchymisté a jiní podomní "čáryfukové". A jedním takovým experimentem začal nový věk Poinaru...
Thedejší říše začala provádět velmi složité magické experimenty s cestováním prosterem i časem. Jejich snaha trvala několik desetiletí a kromě příchodu národa Střeďanů na západ Poinaru měla ještě jeden velký vliv na celý svět - ohromnou katastrofu a vyhinutí devadesáti procent života. Po výbuchu zůstal jen obrovský kráter v horách...a ten se stal dnešní Ďáblovou stopou.
Jedna z našich starších kampaní se dokonce, alespoň částečně odehrávala v této době. Postavy se pomocí průchodu v čase dostaly přímo do centra veškerého dění - do srdce císařství a násedně až do laboratoří v a pod Ďáblovou stopou. Nepamatuji si, už kdo všechno hrál a jaký se hrál systém...ale katastrofa přišla a hráči tak ochutnali kousek z minulosti herního světa Poinar.
Po opravdu dlouhé době začal Poinar opět malinko fungovat. Drské štíty, rozervané do dnešní podoby, byly ještě slouho pusté a neobyvatelné. Na Východě i na Západě vznikala a zanikala menší královstvíčka. Pak přišel nový kulturní rozmach, císařství dynastie Nordbruce a s ním i monoteistická víra. Zprvnu nenásilnou cestou získávala srdce lidí...ale nešlo to tak rychle a hlavně tak lehce. Lidé přijali Boha, ale nevzdali se svých starých božstev a tradic...a tak se Poinar potopil do víru náboženských válek, které zuřily po celých dvěstě let.
Bojovalo se všude...otec proti synovi, bratr proti bratrovi...Církev jediného Boha postupně zvítězila, s podporou císaře. I v církvi se však objevili trhliny a tak vznikali různé odnože rozdělené do tří frakcí - rytířstvo, klér a samozřejmě inkvizice. A ti všichni dohromady ovládají Ďáblovu stopu.
Usídlením inkvizice a celkově, hlavního sídla všech církevíních frakcí se z tohoto území stalo velmi zvláští nísto. Díky magické katastrofě stále plné magie a podivností o jakých se nikomu ani nesní...a tedy vyhledávanou lokalitou všech čarodějů a alchymistů...a to je voda na inkviziční mlýn...a čím více je upálených, tím více roste nenávist a vznikají nové kulty a sekty...a kolotoč nenávistí se točí dál a dál.
Největším a vlastně jediným velkým městem ve Stopě je Burubon, město s univerzitou a největší katedrálou na Poinaru, sídlo Kléru i inkvizice. Dále se ještě dají zmínit Ištmarovy síně - vojenská pevnost rytířského řádu Rytířů rudého kříže. Další osady a usedlosti za zmínku ani pořádně nestojí. JSou roztroušeny po celé stopě.
Hlavními obyvateli jsou zde lidé a trpaslíci. Ostatní rasy jsou zastoueny méně a mnohdy jsou rovnou podezřelé z nějakého nečistého kacířství...
2025 ©