Svitek Maughtereignův

Svitek Maughtereignův je tajným spisem Vecnova kultu. Maughterein v něm sepisuje svůj pokřivený pohled na Vecnovu minulost a určuje základní principy jeho organizace. Následuje úryvek ze zmíněného svitku.

Na začátku bylo učení, a Vecna byl prvním mezi učenými. Student magie, laskavý učitel, který obětoval veškerý svůj čas a vědomosti pro své studenty. Pracujíce se svým nadaným učedníkem Kasem, pomáhal jak učencům, tak prostému lidu. A přesto lidé chtěli více. Křičeli v touze po vůdcovy, vizionáři, jenž by jim pomohl vůči jejich krutým vládcům a dračím bohům. Ve své skromnosti Vecna nejprve odmítl, ale po čase si uvědomil jejich utrpení a nemohl už dále státi opodál.

Vecna naučil lid jak se postavit proti tyranii. Radil jim, aby se snažili vše vyřešit v míru -  nenásilnými protesty které ukážou jejich vládcům, že jejich vláda nebude tolerována. Nicméně, ti vládci potlačili povstání s krutostí jim vlastní, uvěznily a mučili ty, jenž se jim mírumilovně postavili a polapily i Vecnu. Ti, jenž Vecnu podporovali byli popraveni jako odstrašující příklady, a jejich hlavy naraženy na kůly podél cest.

Vecnovy nepřátelé se pokusili všemi možnými způsoby z něj dostat jeho tajemství; snažili se získati jména jeho spojenců. Nechali Vecnu hladovět, mučili ho a věznili ve špinavé cele, ale Vecna jim neřekl ani slovo! Nikdy se nevzdal víry, že spravedlnost, rozum a slitování nakonec triumfují. A přesto byli tyto jeho naději postupem času nahlodávány a ničeny. Později, tito jeho nepřátelé oddáni myšlence na získání Vecnových tajemství se v zoufalství obrátili na jeho bývalého učedníka Kase – Vencova nejlepšího přítele – a ten jim vše ochotně vyzradil! Vyzradil všechna Vencova tajemství jeho nepřátelům, zradil našeho Pána a všechny jeho přátele.

Vecna přežil jedenáct let bez jídla a vody, držíce se naživu jen díky jeho oddanosti a duševní rovnováze. Ne, ale nebudu Vám lhát.

Jeho maso bylo těsně napjato k jeho kostem, zežloutlo a tváře se mu propadli z nedostatku jídla, vody a životodárného slunce, které mu jeho krutí věznitelé odepřeli! Ale i oni, vidíce že nezmůžou nic s jeho odhodlaností, se rozzuřili a zmrzačili ho. Usekli mu jeho ruku a vyřízli jeho oko.

Ale přesto Vecna přežil kvůli nám! Jeho duše stále připoutaná k jeho umírajícímu tělu, bez naděje na spasení. Ale to se nemělo stát. Když hladovění a brutální nelidskost nezabila našeho Pána, rozhodli se jeho nečistí věznitelé, že je načase to ukončit.

Rozsekali Vecnu na kusy, a části jeho těla rozházeli po celém světě. Mi jsme ale nemohli vystát toto znesvěcení. Začali jsme hledat všechny části těla našeho Pána, stálo nás to mnoho sil a času a navíc nám síly temnot škodili kde se dalo. Vypadalo to tehdy beznadějně, ale čistota naší magie a naše odhodlání nám dopomohli k tomu, že jsme nakonec, přes všechny překážky, uspěli.

Vecna povstal a udeřil spravedlivě na tyrany a podvodníky. Ti kvičeli ve strachu před naší mocí, ale Vecna měl ve svém srdci slitování dokonce i pro zbabělce a tyrany. Pod jeho vládou byli hříšníci vyhoštěni, a mír zavládl nad celým krajem. Bohužel tomu ale tak nemělo být napořád.

Vecnovy nepřátelé proti němu stále plánovali své podlé zrady, a to i vůči tomu jak k nim byl šlechetný. Mohl je klidně zabít!

Ale neudělal to, místo toho jim dal jejich vlastní državy, kde mohli v klidu vládnout. Přesto to pro ně nebylo dost. Spojíce své síly, tito vyhnanci se vrátili jako banda slintajících divochů. Pošlapali Vecnovu idilickou zemi, vraždíce a pálíce za pochodu. Uvěznili Vecnu v jeho meditativní místnosti, a i když je žádal a mluvil s nimi, aby mu řekli proč to všechno vlastně dělají a aby toho nechali – aby otevřeli své oči a uviděli všechny krásy které jeho vláda přinesla tomuto světu – tak ho přesto zničili, jeho části nyní rozházeli po různých pláních.

Ti ničemní zlosyni si vzali kredit za jeho úspěchy, a použili Vecnova tajemství k tomu, aby se sami stali bohy v jejich vlastním pokřiveném pantheonu. Nyní, když se tyto nesmrtelné svině opět dostali k moci, tak obnovili svou vládu útlaku, drtíce svobodnou vůli a duši lidí jejich lžemi, falešnými sliby a náboženstvím.

Ale mi jsme nezapomněli! Čas mírumilovných demonstrací už přešel. Vecnovo poselství si žádá pravou rebélii.

Tito zkurvení bohové zničili a pošlapali vše, v co jsme věřili. Vyhnali našeho Pána a pošpinili jeho jméno. Jediná cesta, jak jim nyní můžeme ukázat jejich vlastní zlo je konáním stejného opovrženíhodného svinstva. Poté oni sami uvidí jejich zlé skutky odrážet se v našich akcích.

Když zabiješ člověka, je to jejich zlo. Když probodneš nevinného kováře, je to jejich ruka která drží nůž, ne tvá. Mi provádíme tyto činy jako ukázku jejich božství. Jako důkaz degenerace bohů. Jakmile se dostaneme ke všem zbylým částem našeho Pána, náš Vecna se vrátí, aby nám vládl, a jeho vláda bude opět laskavá. Jen skrze našeho Pána toho můžeme dosáhnout, a i když tomu všemu možná nyní nerozumíš, brzo budeš.

Naše duše jsou mrtvé a uvnitř jsme prázdní. Když byl On zničen a znesvěcen uchvatiteli, stejně tak jsme byli mi. Když byl on zrazen Kasem, tak i mi jsme byli zrazeni. Věz, že vše co nyní děláme je pro dobro budoucího světa. A až ta doba nastane, vše co si nyní ztratil ti bude natisíckrát navráceno.

Maughterein,

pokorný služebník Vecnův